Louda

    Ještě mi systém dovoluje psát, proto si i dnes něco písnu, jelikož ráno ke mně přišla myšlenka, že jsem louda. Proč louda? Protože jsem dnes, ve středu, upekla citrónovou bábovku, kterou jsem měla v plánu péct minulou neděli pro své kamarádky. Přišlo mi takové vtipné, že bábovka je sice upečená, ale návštěva je asi tři dny pryč. Na moji obhajobu musím napsat, že pravděpodobně děvčata u nás hlady netrpěla, ikdyž hlavnímu jídlu, dle našeho rodinného receptu, moc nedala. A já se tak chtěla blýsknout, že umím víc než řízky a zelé. Na druhou stranu třeba má kamarádka magistra litovala, že jsem jí zbytek nepřivezla. Nedá se nic dělat, protože vždy, když chci, aby vše klaplo, vše klapne, ale zřejmě někomu jinému a mě to vynechá. Jako s tím sušákem. Tři roky věším prádlo na otočný sušák, prádlo tam uschne a já ho sbírám ze šňůr tak, že natahuji ruce nahoru, tím si protahuji záda a dělá mi to docela dobře. V sobotu dopoledne, když na plotně bublaly poživatiny v hrncích, já měla pro návštěvu prostřený stůl a právě mi doprala pračka, pověsila jsem prádlo s tím, že sluníčko svítí, větřík pofukuje a já ho tedy budu moci posbírat ještě před příjezdem návštěv. No a jak to dopadlo? Dopadlo to zcela neočekávaně. Nějak jsem se opět chvíli zaloudala v kuchyni, zřejmě u obložených chlebíčků,  a když jsem šla vítat první hosty, uviděla jsem verandovým oknem náš sušák ohnutý v pase s ručníky volně spočívajícími na trávníku. Jelikož jsem spěchala ze příchozími, nemohla jsem se ani moment pokochat nad tím, co mi osud připravil. Až později, když jsem sbírala prádlo podobně jako se obírají třešně ze spadlé větve, mi došlo, že to bylo varování před mým přesvědčením, že mi vše výborně vychází, a že usnout na vavřínech není nic pro mě. Ani jsem se u toho nemohla protáhnout, jelikož místo toho, aby mě pýcha vynášela, pěkně jsem ohýbala hřbet.
    Ale já to tak nenechám, protože po tom, co jsem napsala to vypadá, že jsem nejenom louda, ale i ňouma, které opravdu nic nevychází. Takže vy, co čtete, vězte. Vše zachránily domácí koláče a veky, které jsem upekla, rajčata, která jsem usušila a dala do pomazánky a možná ještě něco. Jo, už vím. Bylo to výborné víno, pohoda, smích a radost ze shledání.
    Sice jsem dnes upekla bábovku, ale pro nás je trošku větší. Možná si zítra dá někdo se mnou.