Stále jsem to já

    Je důležité chodit mezi lidi, nevypadat jak strašák, a tudíž je nutné stále se udržovat. Ne, že bych poslední týdny nikoho neviděla, ale tak jaksi jsem hřešila na to, že jsem většinou trávila čas na chalupě a vypadala jsem líp než soused, který nám prodává vajíčka a zapomněla jsem, že musím občas pomyslet i na sebe.
    No a co mi tam, mezi svými, stačilo? Stačily mi krátké legíny, starší tričko, zubní pasta, mýdlo a krém na ksicht. Občas olej na opalování a k tomu plavky. Takže vyloženě nenáročné podmínky k bytí, ve kterých se mi žilo lépe než výborně. A v tomto krásném žití, kdy jsem umyla dveře, okna, vytrhala nějaký plevel, občas něco uvařila a upekla, občas zajela do nejbližšího obchodu, kde vůbec nesídlí módní policie, a jediný obchod s oblečením patří příslušníkovi jednoho asijského státu, jsem nechala projevit svoji přirozenost, abych po příjezdu domů napravovala vše, co jsem nechala ležet a běžet volným stylem.
    Přestože jsem tam měla více pohybu než doma, městské ranní vážení mě utvrdilo v tom, že v nejbližších týdnech bude pro mě nejlepší jen zelenina, zapíjená čistou vodou. Jak mi kdysi řekla moje kamarádka Cinda, že v této situaci je nejlepší žrát kedlubnové listí. Prý je tak hnusné, že člověk ho vyplivne a už nemá chuť na nic. Přesto se k tomu nemohu odhodlat. Asi by se mi tato lahůdka ani nepodařila sehnat.
    To byla váha. Když se podívám na mé ruce, uvědomuji si, že už několik let nebyly ve stavu, kdy se bojím v obchodě platit, a tak ukazovat své nehty. Stejně mi nalakovaných zbylo jen pět, a dalších pět je odlámaných, naštěpených apod. Nejenom nehty, ale i mé pěstěné, barvené vlasy vzaly za své. To bych neřekla, jak rychle se ze mě může stát stařena s šedivými odrosty. Letošní léto působí nějak moc výživně na růst mé hřívy. 
    Také jsem si vzala zvětšovací zrcátko a brýle, abych si prohlédla, jak jsem na tom s obočím. Bez brýlí a bez zrcátka dobře. S nimi strašně.
Jediné, co je ještě docela v pořádku jsou mé paty, ošetřené před čtrnácti dny.
    A proto. Obočí jsem už pomocí zvětšovacího zrcadla a brýlí jakžtakž přetrhala, neboť kosmetička má plno a nemá na mě čas. Já zase nemám čas čekat, proto ta samoobsluha, přestože je to doba přechodná. Nehty se mi ještě o jeden den posunuly, jelikož manikérka je mimo, ale dnes, za chvíli, mě čeká barvení, stříhání, mytí a masáž hlavy, a tímto se začnu zase převtělovat do mého oblíbeného člověka.
    Na závěr ale musím napsat, že není špatné odpočívat jen v teplácích, s hadrem v ruce a hřebenem a základními hygienickými potřebami v koupelně.
Ale na druhé straně: " Doma jsem ráda sama sebou."
    Právě jsem se vrátila z prvního kroku na cestě k mému já. Je fakt, že s upravenou hlavou se cítím lépe i v těch teplácích.