Učitelka nebo kuchařka

    Před chvílí jsem ukončila telefonické debatování s naším chlapečkem. Telefonické debatování je o tom, že on mi zavolá, když potřebuje, abychom  spolu probrali to, co chce vysvětlit do školy, nebo kontrolujeme úlohy a podobně. Dnes jsme si povídali o průmyslu ČR, poslední látce ve vlastivědě, a zkoušela jsem ho asi z 15 nových anglických slovíček. Je mi jasné, že školní rok končí až za osm pracovních dní, ale už dnes mohu klidně říct, že už snad aj stačilo. Také mi říkal, že si dnes psali známky. Známky, o kterých si myslí, že je budou mít na vysvědčení. Abych podpořila chlapečkovou klasifikační teorii, řekla jsem mu, že my máme čisté svědomí, protože jsme celý rok pilně pracovali. Na to chlapeček odvětil, že on teda čisté svědomí nemá. Chvíli jsem nechápala proč, ale on mi to rád vysvětlil. On si myslí, že čisté svědomí nemá, protože se leká. Tak v tento moment jsem zase vysvětlovala já, jak to s tím povídáním o svědomí a lekání je.
    Jak byl rád, že má čisté svědomí, přestože se leká. Naše diskuse byla tedy velmi plodná a já si vychutnávám každý takový moment, kdy brousíme rozumy, protože nebude to dlouho trvat a rozumovat už nebudem.
    Krásné rozumování přišlo i v sobotu, kdy se zamýšlel nade mnou a rozvíjel teorii, co by pro mě a mé okolí bylo lepší. Zda zůstat učitelkou, či se stát školní kuchařkou. Tuto debatu zahájil, když si ještě před obědem dal jako předkrm misečku špenátu a rozvíjel svou chválu na to, jak je vynikající. Pochvalná slova létala i u oběda i po obědě a vyvrcholilo to vyznáním, že jsem opravdu skvělá kuchařka. Co kdyby jenom kuchařka, ale i výborná učitelka. A pak přišel závěr myšlenkového pochodu: "Marcinko, ty bys možná měla radši ve škole vařit než učit." Tak takovou poklonu mi ještě nikdo nikdy nesložil. A stačilo k tomu tak málo, dobře uvařený špenát.
Jako ilustraci přikládám můj portrét, vytvořený chlapečkem přímo v počítači. Ale jak sám říkal, rty udělal moc velké.