6.6.2015

07.06.2015 18:17

    Co všechno může člověk zažít během jednoho červnového odpoledne a části noci? V každém případě pěkné horko. V jednom případě, že je prospí a možná se mu bude něco zdát. Ve druhém případě je prožije tím, že je probdí, propotí, prozpívá, protancuje, provykládá, propije a projí. Také může dojít k různým objevům a poznáním v oblasti techniky a lidstva.
    Stačí jedny kulaté narozeniny, jeden menší sál a asi čtyřicet lidí. Také je zapotřebí vysokých teplot, dvou šikovných kuchařů, dobré obsluhy za barem a jednoho diskžokeje, který pouští i karaoke. Pochopitelně nesmí chybět oslavenkyně s rodinou, která společně vše detailně naplánuje, objedná, doveze, vyzdobí a zaplatí.
A může začít zažívání oslavy, čekání na výhru v tombole, další čekání na výsledek tenisového zápasu a počítání s tím, že se mohou objevit i hodně horké chvíle. Objevily se.
    Tím, že chci psát o kolektivním prožitku, vynechám první možnost spaní a začnu hned u způsobu druhého. Teplo jsme vydrželi, někteří i ponocovat déle vydrželi, jiní právě museli jít spát dříve. Zažili jsme kolektivní propocení a potom se začaly zájmy různit. Někteří zpívali a tančili, jiní seděli a vykládali a ještě další odcházeli do venkovních prostor, čímž se počet v sále neustále rapidně snižoval. Také tam byli takoví, kteří pravidelně propojovali všechny aktivity. V podstatě dělali praktické kolečko, ve kterém nechyběla ani zastávka u baru. U baru se sem tam zastavovali i ti, co jen tančili a zpívali i ti, co odcházeli na vzduch.
    Ještě jedno však měli všichni společné. Byl to rautový stůl, naložený vynikajícími domácími delikatesami, kterému se průběžně věnovali vnitřní, venkovní, tančící, zpívající i vykládající a řešící hosté. Jediný člověk, kterého víc zajímala zábava než jídlo, byla hostitelka, která ukazovala všem, co je zábava a jak to mají lidé dělat. Svým přístupem byla příkladná všem přítomným a její blízcí na ni mohou být hrdi. Ale to určitě jsou. 
    Připravená technika byla pro větší část hostů novinkou. Já znám karaoke jen z televize a včera jsem měla možnost vyzkoušet jízdu na vlastní zvuk a cizí slova. Se svými rotacismy se bojím mikrofonů, ale šla jsem do toho. Výhoda byla, jak se domnívám, že můj falešný hlas zanikl v hlasité hudbě, která přehlušovala mé slyšení a tudíž jsem mohla řvát jak tur a být ve sboru ikognito. Nevím, jak to měli ostatní a ani se raději nebudu vyptávat, nechť si ponechám své iluze o svém zpěvu pro sebe. U ostatních zpívajících, obzvláště u některých dam, jsem měla pocit, že se s mikrofonem narodily. A tím byly ve výhodě. K jejich výkonům jim dodatečně blahopřeju.
    A co dodat k poslednímu popsanému bodu zábavy, což je poznání? Velmi jednoduše. K poznání docházíme stále, kdekoliv a kdykoliv. Takže jsme stále, kdekoliv a kdykoliv obohacováni. Někdy slovem, někdy pozorováním a někdy nasloucháním. A tímto způsobem jsme včera docházeli k poznáním, která nás zajisté posunou v životě dál.
    Na závěr chci poděkovat za to, že jsem tam mohla být, bavit se, pít, jíst a také trošku zpívat a nerušit tím ostatní.