Apríl

    Apríl. Dnes si můžeme vychutnat nachytávky a rozradostnit ty, kteří je vymýšlí a také si o hodně věcech můžeme myslet, že nejsou doopravdy. Zato včera. Včera byla všechno pravda. Všechno, co bylo napsáno a lidé se s tím mohli seznámit. Nějak si myslím, že by to byly skvělé novinky na 1. dubna, ale naši politici nečekají, nedělají si legraci. Oni se totiž potřebují zviditelňovat. A tak jeden vymyslí to, druhý ono, třetí přidá okrasu a je na světě kravina. Apríl to není. Přemýšlím o tom, že budeme muset volit nějaké optimističtější typy s pořádnými starostmi o člověka. Budeme muset volit takové naše zástupce, kteří se nepotřebují zviditelňovat, ale myslí na ty, kteří je zvolili. Ale pozor! Musí to s námi myslet dobře a se všemi. Nejenom s "top výběrem".
    Když jsem si včera přečetla návrh VV o důchodové reformě, spadla mi brada. Pán, který ji předložil má tři děti a tedy on si určitě nepohorší. Podle něho si pohorší ti, kteří nevychovali pro stát žádného svého rodinného nástupce. Pro mě je to zvláštní, jelikož neustále slyším a čtu o rovnosti, stejných šancích pro každého a zákazu diskriminace. Najednou, vše je pryč. Jestliže jsi bezdětný, máš smůlu. Máš smůlu, protože jsi nevychoval deset zmetků, jejichž rodiče jsi živil ze svých daní. Také jsi pomáhal financovat jejich mateřské a rodičovské dovolené. Přispíval jsi na jejich vzdělávání, pokud se chtěli vzdělávat. Určitě jsi něco dal i do zdravotnictví. Přispíváš na jejich léčení a převýchovu. V pořádku. Pracoval jsi, měl čas se vzdělávat, nechyběl jsi v práci. Nebyly žádné mateřské ani OČR, které by tě svazovaly v rozletu. Byl jsi v práci a z tvé výplaty se po celou dobu ukrajovalo do státní pokladny, aby se mohlo pomáhat těm potřebným. Těm, kteří rodili, byli stále na mateřské nebo na nemocenské. Těm, kteří se "nemohli vzdělávat" a proto musí dostávat sociální dávky. Těm, kteří vychovali další generaci, která se bude rozrůstat geometrickou řadou. To ještě bude fuška všem pomoci. Ty mladší generace jsou čím dál náročnější.
    Troufám si tvrdit, že sama nemohu uvěřit tomu, co jsem dala na papír. Nikdy jsem si neuvědomovala, kolik toho dělá bezdětný člověk pro sociální zázemí naší rozpočtové politiky. Kolika lidem pomáhá, aniž by věděl. Navíc určitě posílá vědomě a dobrovolně nějaké ty penízky na charitu. A ještě dlouho pomáhat a posílat bude. Zatímco ti, které jejich mateřství zničilo a teď potřebují pomoc od nás všech, my nezničení, bezdětní jdeme dál. Asi rádi zůstaneme v práci o pár let déle a tak jim ještě pár korunek vyděláme, aby mohli být za své zásluhy odměněni a netrpěli nedostatkem. 
    A za to všechno se zkrátí náš peněžní důchod, protože jsme se přece mohli vzdělávat, růst, vydělávat, odpočívat na dovolených. Nemuseli jsme si dělat starosti, do práce jsme chodili odpočatí /tudíž jsme mohli podávat dobré výkony/. Nemuseli jsme přemýšlet co koupíme a kolik toho koupíme. Určitě jsem přesvědčena o tom, že mnohé rodiny s dětmi jsou na tom podobně jako ty bez dětí. Také přispívaly a přispívají druhým, nakupují, cestují a odpočívají.
    Ale přesto. Být  bezdětný, to je jiná sorta. A tak je nám třeba. Nevychovali jsme nikoho, kdo by nám na stáří pomohl, ale mohli jsme si ušetřit na bydlení v domově důchodců nebo penzionu pro přestárlé a hřát nás může myšlenka, že naši pomoc vždy někdo potřeboval.
    Podle toho, co jsem četla, zřejmě všichni bezdětní vydělávají velké peníze a všichni se rozhodli, že děti nepotřebují./konečně apríl/
    A co tak přemýšlet o tom, že bezdětní by mohli žít v rezervaci. Tam by si byli všichni rovni, v klidu by pracovali za stravu a byt a peníze by ani nepotřebovali./Apríl!/ No, snad se toho někdo nechytne.