Badminton

    Co by člověk neudělal po úklidu, vaření a praní pro človíčka, který potřebuje zabavit. Navíc pro človíčka, který od nás dostal k narozeninám badminton, a který tuto hru vůbec neznal. Pro človíčka, který je malý, hravý a pohyblivý. Také jsem bývala malá, hravá a pohyblivá, a z toho všeho mi zůstalo jen pohyblivá. Jsem si myslela a také to dokazovala s raketou v ruce. Na nohách gumové kroksy, pod nohama novou trávu s hliněnými fleky a na hlavě zpocené čelo jsem čekala, kdy mi při dotahování prudkého, myslela jsem i rychlého, pohybu rupne v zádech, nebo mi ujede noha a já sebou praštím. Do těchto mých "optimistických" myšlenek zazněla pravdivá věta z druhé strany o tom, že než si tělo uvědomí, co má dělat, je pozdě. Chlapeček to myslel na sebe, ale spíše jsem se v těch slovech viděla já. Výborné bylo, že chlapeček to hrál poprvé, mírně foukal vítr a on mě chválil, jak mi to jde. Je fajn, když aspoň někdo ve vás vidí vzor. A já jsem se fakt snažila. Nebylo těžké trefit se do letícího košíčku, ale jak už jsem psala, obavy, abych si neublížila, mi svazovaly nohy a zpomalovaly reakce. Po pravdě musím napsat, že podání mi šlo velice pěkně. Vzpomněla jsem si, jak jsme to kdysi, celé léto hrávali, jak jsme měli dřevěné rakety a jak jsme ničili jeden míček za druhým. Bývala to i velmi populární rodinná hra a jak šel čas, my jsme na ni pozapomněli, nebo spíše, nebylo kde a s kým hrát.
    Určitě jsme badminton nehrávali v barevných gumácích a na vlhké trávě, ale v jarmilkách, cvičkách a teniskách a na silnici. Tehdy aut moc nejezdilo, a když nějaké jelo, počkali jsme. Také se nám občas stávalo, že košíček zaletěl do míst, odkud se špatně dostával. Dokonce tam někdy musel zůstal zapomenut.
    Dnes nám košíček odletěl na střechu, která sice není vysoká, ale také není příliš nízká. Nechtěli jsme, aby nebyl u nás, a tak jsme se ho snažili dostat dolů. První pokus s židlí a smetákem nevyšel, a tak jsem vytáhla žebřík. Na tom by nebylo nic divného, kdybych neměla hrůzu z výšek. Už druhá šprušle mi dělá zle, ale nic jiného mi nezbylo než lézt, natahovat se a zachraňovat. Asi jsem zachraňovala svou čest, protože když jsem slezla s košíčkem v ruce, sklidila jsem za své překonání se a záchranu vzácné sportovní pomůcky pochvalu. 
    Když zaletěl košíček na střechu podruhé, naštěstí se skutálel do okapu, a to mi stačila jen ta židle a natažená ruka. Po tomto výkonu naše hra pro dnešek skončila a já mohla jít s dobrým pocitem vítězství sama nad sebou věšet prádlo, protože další fáze tréninku bude až zítra. Neodehraje se na místy travnatém dvoře, ale na silnici před chalupou. Moc aut tu nejezdí, střecha je vysoko a navíc, co by si sousedé neužili, když jsou ty prázdniny. Možná také někdo bude chtít zavzpomínat a přidá se.