Cigánstvo

    V mém dětství se u nás běžně používaly výrazy cigánit nebo cigánstvo. Naša stařa by možná ani neuměla použít synonymum k těmto zvukomalebným slovům, ale co je cigánit, to věděla naprosto přesně. Také se často používala věta: "Ty si ale cigán."  Když byla tato slova vyslovována, nikdo neměl rasistické myšlenky, přestože každý věděl odkud cigánit a všechny tvary tohoto slova pochází a kdo je k nám, kde zdomácněla, přinesl. Nemyslím tím přesně jako k nám domů, ale prostě k nám všem.
    Dnes už se toto trefné slovíčko ztratilo z naší slovní zásoby a bylo nahrazeno slovem lhát.  Ale rozhodla jsem se, že krásné, staré, "moravské" slovo nyní použiji jako vzpomínku na dětství a nevyměním ho za jeho současně používaný ekvivalent.
    Jdouce dnes odpoledne na poštu, zahlédla jsem jak děvčátko, které jsem dopoledne měla učit a neučila, protože ve škole nebylo, rychle zmizelo v obchodě. Možná by nezmizelo jen s matkou, kdyby byla celá jeho rodina rychlejší. A tak babička, teta, strýc, bratr atd. zůstali sedět na lavičce, kde již předtím odpočívali, slunili se a sledovali rychlejší příbuzné, jak se hbitě ztrácejí. Jakmile jsem se přiblížila a slušně pozdravila, babi spustila:"Pani ........příjmení, omluvte děcka, že nebyly ve škole, byli sme na pohřbu." No výborně," pomyslela jsem si a ještě mi proběhlo hlavou, kde asi pohřbívají před druhou hodinou odpolední, když už všichni sedí ve městě, odpočívají a opalují se. Pochopitelně jsem vznesla dotaz, kdo že je tedy opustil a pak jsem jen sledovala, jak se navzájem doplňují a chrlí informace. Chudáci pozůstalí. Byli na pohřbu asi 50 km od našeho města. Umřela jim teta, sestra babiččina manžela. Do hlasitého vysvětlování byly dokonce přidány věty, mně pochlebující. Jako že vypadám stále stejně, vypadám dobře apod. Reagovala jsem na chválu mé osoby docela skromně a sdělila jim, že vím, že jsem stále krásná. Tím jsem jim vzala vítr z úst na téma p.uč., a oni sborově ztrojnásobili omluvy, jelikož jsem je odkázala na p.uč. třídní.
    S hlavou plnou zajímavých a zavazujících informací jsem vykročila směr pošta, když z obchodu vylezla dívčina matka a spustila:"Paní.............příjmení, omluvte.........., protože nemohla dojít do škole, protože sem potřebovala.... Co?" zařvala do rodinného klanu, z jehož hloučku se ozvalo asi třikrát "pohřeb". Tak to už jsem opravdu pochopila. Určitě byli všichni daleko na pohřbu milované osoby, jak se snažili dokázat. Škoda, že neměli u sebe parte a na sobě smuteční oděv. Nemuseli se tak vehementně domáhat omluv. Zřejmě už byli převlečení a smuteční oznámení asi leželo pěkně uložené doma.
    A někdo by si zrovna v tomto případě mohl pomyslet, že cigánili. Ale proč by to dělali? Vždyť jim nikdo nekřivdí a na sto procent jim všichni věříme.
A já se omlouvám za to maličké myšlenkové zaváhání, kdy sem si pomyslela, tak jak mňa to naučili, že je to cigánstvo.