Cizí /ne/štěstí /ne/potěší

    Den blbec nemívám jen já. Den blbec se tu a tam objeví i někde jinde a u někoho jiného. Zřejmě mu předchází jistota a dobrý pocit. To proto, aby byly po chvíli vyvráceny a spokojený jedinec byl postaven opět nohama na pevnou zem do současné reality.
    Takový den blbec je pro proživatele děsně dlouhý, nepochopitelný, neskutečný. Úplně stejný den blbec je pro posluchače zajímavý, vtipný, zábavný.
Dnes jsem byla naštěstí jen posluchačem a jednotlivé zážitky mi vytvářely dobrou náladu, rty se roztahovaly do úsměvů a v očku se zaleskla i slzička smíchu. A proto se dnes vypíši z cizích prožitků, ale se svolením jejich majitelky.
    Tak to jednou...., přesně minulý pátek odcházela paní učitelka, moje kolegyně, ze školy s myšlenkami na klidný, odpočinkový víkend, kdy manžel odjede mimo a ona bude mít dny jen sama pro sebe. Do slibných pocitů vešla pravá skutečnost, která začala odchodem k autu. Přijela pro ni dcera a při jejich společném posunu k vozu přišla bouřka. A s ní lilo, valily se provazy vody, hřmělo, padaly kroupy. V poslední době pro nás nic neobvyklého. To se dalo přežít, sucho je horší, ale hlavně jí v hlavě proudily myšlenky na to, že doma bude klid. Byl, než se nahlásily nějaké drobné návštěvy na přespání. I to se dalo zvládnout, protože ve výhledu na sobotu byl výlet do velkého města. A ten den stál opravdu zato. To, že kolegyně šla ráno na autobus a on nejel, jelikož nefiguroval v jízdním řádu, nic nebylo. Situaci zachránila dceruška, kterou kamarádka vzbudila po návratu ze zastávky a ona sama matinku odvezla na nádraží, aby ta mohla odjet na vytouženou nákupní misi. Odjela a ve vlaku si uvědomila, že jí na halence chybí knoflíky. Až jí došlo, že halenku má naruby, lístek vzadu nahoře schovala pod vlasy a boční všitý lístek s pokyny k údržbě hlídala do doby, než se na WC převlékla. A tak, vhodně ustrojena, vykročila do velkých obchodů ve velkém městě, kde nakupovala a užívala si dne. Užívala si ho do chvíle, než zjistila, že má malý kredit a nikam se nedovolá. Ale žádná situace není tak zlá, aby nebyla řešitelná. Věřím, že funguje propojení myšlenek, neboť ve chvíli matčina zoufalství volala dcerunka. Prostě záchranářka, která jí poradila, kde si má nechat nabít mobil. Uštvaná matka s plnými kabelami, po vzoru pretty woman, a hodnotným kreditem v telefonu si ještě zašla koupit minerálku, protože po té veliké psychické námaze musela svlažit hrdlo. A opět měla štěstí. Zrovna vodu zaplatila, když obchodní rozhlas začal rozhlašovat, že z technických důvodů je potřeba, aby všichni nakupující nechali zboží tam, kde bylo a musí okamžitě odejít z prodejny. Naše kamarádka, se zachráněným pitným režimem,  tedy rychle obchod opustila, vrátila se na nádraží, nasedla do správného vlaku a ráda odjížděla do svého milovaného domova v městě menším. Unavená, ale sedící na pohodlném sedadle dopravního prostředku, si vyslechla zprávu od tříletého vnuka, že jeho maminka má zlomený prst. Tak to byla jedna dcera. Druhá se vrátila domů s tím, že ji štípla do dlaně včela. Třetí na tom byla nejlépe. Byla na tom nejlépe, protože když jí maminka poradila, ať si natrhá jejich krásnou, čerstvou jarní cibulku, odmítla. Odmítla, jelikož věděla, že ji otec, než odjel mimo, postříkal a tím nastal zákaz její konzumace.
    Když se toto dozvěděla její povýletovaná maminka nebyla ráda a do druhého dne sledovala slepice, které nakrmila natí z jejich krásné, čerstvé jarní cibulky a přemýšlela, co řekne manželovi, až se vrátí domů a uvidí prázdný dvůr.
    Nic se nejí tak horké, jak se uvaří, a proto byl konec blbých dnů úplně bezvadný. Slépky nepochcípaly, otok na dlani zmizel, na jednom prostředníčku přibyla sádra a máma přišla v pondělí do školy v nové halence a vyprávěla, co se dá zažít během pár hodin. 
    Jen škoda, že si nic z veselých příběhů neužil i tatínek. 
M, díky. Kdybych náhodou na něco zapomněla, dám to příště.