Co nemůžeš změnit

    Před chvílí jsme napsala kamarádce, ať se netrápí tím, co nemůže změnit. Myslela jsem to zcela vážně, a jakmile jsem odklikla mail, napadlo mě, že bych taky kolikrát měnila a přeměňovala, ale holt na některé věci jsem malý pán, stejně jako vy ostatní. Například nedokážeme změnit otvírací dobu obchodů nebo jejich součástí. 
    Kdy a proč mě napadly zrovna tyto příměry? Napadly mě už v pátek a stále jsem váhala, zda psát, či nepsat. Píšu. V pátek ráno jsem si přivstala, zajela na hřbitov a před půl osmou jsem už byla v Tescu a s pojízdným košíkem jsem objížděla regály a pulty, abych zásobila naši komoru na chalupě. Kromě komory jsem potřebovala naplnit i ledničku a mražák, a tak jsem se postavila k pultu s masem, protože bylo fajn tam stát bez fronty. Sice mi chyběl nějaký člověk za pultem, ale zato jsem měla čas si přečíst cedulku, že maso podávají přes skleněnou přepážku až od osmi. Byla jsem rozhodnutá, že na maso čekat nebudu a stoupla jsem si k pultu s uzeninami a sýrem.
Tam sice byla paní prodavačka, jenže byla tak zabraná do práce, že mě neviděla. Mým opětovným plusem byla má osamocenost před pultem, mým mínusem byla totožná cedulka s tou od masa, které jsem si po určité době všimla, jelikož byla jediná na dlouhém meziprodejním skle. Také až od osmi. Obrátila jsem vozík a jela pryč od těchto vynikajících služeb k pokladnám. Cestou jsem potkala nějakou tu známou, dala nějakou tu řeč, uplynula nějaká ta doba a já se tedy vrátila k masu, neboť za dvě minuty to mělo vypuknout. Vypuklo to zcela přesně, ale pěkně stojící řada lidí mě vyloženě odradila a znovu jsem přejela k uzeninám, kde obsluhovali dva lidé. Když jsem se zařadila i já, jeden prodavač odešel. Já taky. Cestou ke kase jsem si všimla, jak mladý muž, asi květinář, rve vázané živé kytice z krabic a kolem létají barevné kousíčky květin. Pro jistotu jsem se na informacích zeptala, zda mladý muž je brigádník. Nebyl. Byl to neloajální zaměstnanec a mně těch kytek bylo hrozně moc líto, protože si je tam také kupuji.
     Po zaplacení a vyskládání nákupu do auta jsem se rozjela do mé oblíbené masny ve městě, rozhodlá dokončit nákup tam. A tam mě čekalo další překvapení. Od devíti. Otevírali až v devět. Do té doby jsem doma vyskládala to, co jsem přivezla z velkého obchodu a v devět se vrátila do řeznictví. Otevřeno už měli a já jsem si vybrala tentokráte řadu nářezovou, jelikož v té masové stálo 22 lidí. Přesně. Během čekačky jsem si je spočítala. Na dva prodavače velká přesila. Cosi jsem nakoupila a vrátila se zpět asi za hodinu, kdy před pultem stálo jen sedm a za pultem dva. To už šlo.
    Spokojená, že jsem během necelých tří hodin koupila vše, co jsem chtěla, odvrátila jsem svoji mysl od neúspěšně prožitých dopoledních momentů, které mě vyloženě psychicky ničily, protože stejně bych na nich nedokázala nic změnit.
    Ale kdybych byla bývala věděla, že se pro maso a salám chodí do obchodů později, nemusela jsem se vůbec stresovat. 

 Je otevřeno?