Co potřebují rostliny

    Co potřebují rostliny k životu? Potřebují světlo, teplo, vzduch, živiny a také vodu. To je ale překvapení. I vodu. Takže co udělám, když dostanu kytku? Dám ji do vázy s vodou, někdy i s vitamínkem z květinářství, a tu postavím na nějaké světlé místo. Občas se na ni s potěšením podívám a občas doleju vodu, nebo opláchnu všechny stonky a do vázy naleju vodu čistou. Tento postup používám spoustu let a mohu klidně napsat, že se mi osvědčil.
Také je dobré při výměně vody vázu vymýt. Proč? No asi proto, aby byla čistá, kdyby z ní pila návštěva. Ano, je to nelogické, proč by návštěva měla pít z vázy. Proč? No, protože i toto se může stát.
    Přihodilo se to před mnoha lety. Přijela jsem večer ke kamarádce. Bylo to v tuto stejnou jarní dobu a přijela jsem na kole. Venku bylo teplo. I mně bylo teplo a tak jsem v její kuchyni vzala skleničku, stojící u dřezu, napustila vodu a napila se. Panebože, už při prvním loku jsem pocítila hnus na jazyku, pachuť v krku a do nosu mi stoupl hnilobný pach. Vzhledem k tomu, že z mé tváře se dá číst, kamarádka jen poznamenala, že jsem pila z vázičky, ze které před chvílí vyhodila modřenec. Do té doby jsem ani nevěděla, že ta modrofialová kytka na záhonu má takové pěkné jméno. Vrylo se mi do paměti a každé jaro vzpomínám na chuť po jejích hnijících zbytcích. Bohudík, nemohu srovnávat, zda u jiných kytek je to lepší, nebo horší. Pochybuju však, že to dobrovolně budu zjišťovat.
    Druhá kytičkovodová situace, o které chci napsat, je vyloženě aktuální. Odpoledne jsme seděla na pohovce a dívala se na uvadající dvojitou kytku ve váze a přemýšlela, jak je možné, že krása květů je tak rychle pomíjející. Má mysl se naplnila lítostí, když jsem se zvedla s odhodláním, že jednotlivé kvítky protřídím. Pěkné jsem chtěla ještě nechat, s povadlými se rozloučit. Přestože jednu kytici tvořily mé neoblíbené gerbery, bylo mi jich líto, protože uvadaly díky mně. Jenom kvůli mně.
To jsem pochopila hned, jakmile jsem zvedla vázu a taky mi okamžitě naskočilo, co všechno potřebuje rostlina k životu. Navíc jsem si to nedávno opakovalo s učivem pro třeťáky. 
    A vzápětí mi došlo, že mi nedošlo, jak letí čas. Vodička, kterou kytka dostala před osmi dny, se jaksi vypařila. Díky tomu, že jsem nevnímala rychlost střídání se dnů a nocí, nenapadlo mě, že je čas vázu znovu naplnit. Díky špatnému svědomí jsem tedy ve váze nechala všechny kytky a nalila jim čerstvou vodu. Vázu jsem postavila zpět na její místo a s jejím rádobykvetoucím obsahem vydržím až do jeho úplného konce. To všechno za to, že tak chudinky kytičky trpěly.

A takto vypadá modřenec. 

Doporučuji nechutnat.