Dárek

    Ráda dostávám dárky a ještě raději je dávám. Ráda totiž dárek vybírám. Vybírám ho tak, aby se obdarovanému líbil, nebo aby se mu aspoň hodil, nebo aby se hodil aspoň někomu v jeho okolí. Ne, ne, ne. To už je moc. Jak v jeho okolí? Když vybírám dárek, myslím jen na to, abych se nesekla vedle přání, vkusu a zvyklostí obdarovaného a vybrala právě podle přání, vkusu a zvyklostí. Od jedné mojí kamarádky vím, že hodně věcí posílá dál. Ale je pravda, že jí je těžké se zavděčit. A právě v tomto případě je dobré, aby si ho užil někdo z jejích blízkých. Když ona neocení můj nápad, kdosi jiný ho ocení jako její nápad. A tak mohou být všichni spokojeni. Já, že jsem vybrala a darovala. Ona, že dárek dostala. Její příbuzní a známí, že si na ně vzpomněla. Určitě k tomu nedává lístky typu: To je od naší sousedky.
    Já tedy dárky raději vybírám sama a ráda je kupuju v časovém předstihu. Nakupuju je asi tak, že když vidím něco šikovného a vhodného, okamžitě k tomu přiřadím budoucího majitele a dárek si na předání třeba pár týdnů počká. Nerada totiž nakupuju dárky v rychlosti, musu a stresu. To se pak lehce stane, že to, co vyberu, může být z nouze cnost a všechny negativní pocity při nakupování se do dárku nahrnou. Přece všichni víme, že dárky se dávají pro radost. Proto se s radostí, láskou a trpělivostí musí také vybírat. Kdysi všichni členové naší rodiny dostali od malé neteře malinké balíčky. Byly to dárečky pod stromečkem. Byly milé, pěkné a darované s láskou a všichni je s láskou a radostí přijali. Každý dostal zabalenou krabičku od sirek a v ní bonbón. Myslím, že to byl pro všechny překvapivý, ale nejhezčí vánoční dárek a moment. Tím chci říct, že dárek nemusí být velký ani drahý, ale musí v sobě obsahovat lásku a potřebu dávat a obdarovávat. 
    Nejhorší pro mě je, když chci obdarovat a nevím čím. Není nic, co by mě potkalo, inspirovalo a dávalo naději na úspěch při předávání. Přesně vím o čem píšu. Nejtěžší dárková práce je výběr správného dárku pro muže. Obzvlášť, když má vše, nic nepotřebuje a díky svým specifickým zájmům ho není čím překvapit. To je potom přemýšlení, to je bolení hlavičky. A čím je úpornější, tím je výsledek horší.
Muži to mají jednodušší, neboť ženská stále něco potřebuje, stále jí něco dochází /nemyslím v hlavě/, stále potřebuje měnit, stále objevuje nové a stále odhazuje staré. Je zbytečné popisovat, co mám na mysli. My, holky, to přesně víme. My to víme, ale vnímají to jen někteří muži. Jak na to, aby oni věděli co pořídit a tím pádem my byly spokojené? My jim to prostě musíme říkat. Nenápadně se zmiňovat o tom, že parfémek dochází, že žluté zlato se už nenosí a že překvapivě všechno, co máme ve skříni, vychází z módy. S chlapem je dobré se občas mlčky projít v přirodě, ale kolem výkladních skříní je potřeba dělat průvodce. Stačí ukázat jen na pár věcí tak, aby byly lehce zapamatovatelné. Například. Dnes jenom hodinky a šátek. A to stejné za pár dní. Opakování je matka moudrosti. Špatné je, když si muž zapamatuje šátek, ale neví, že modrou nesnášíte. Nebo, když vám koupí hodinky, aniž by znal vaši alergii na kožené pásky. Takže takový, společný výběr dárku, kdy pouze jeden ví, co právě probíhá, je docela náročné. Náročné, jelikož nesmíme zapomínat na detaily a podmínky dobrého kupu. Kde jsem na toto všechno došla? To jsou mé dlouholeté zkušenosti podtržené okamžiky, kdy jsem nechápala proč. Proč? 
    Proč mám k narozeninám soukromý ohňostroj, když se těch rachejtlí bojím? Proč jsem dostala kytici lilií, z jejichž vůně se mi navaluje? Proč jsem dostala hodně podobné náušnice těm, které mám v uších? No přece, chtěl mně udělat radost. Kdo až měl v té době ohňostroj? A tu kytku? To jsem si zasloužila. Byla obrovská, nádherná a vázaná pro mě. A ty náušnice? Vždyť nebyly úplně stejné a ty jeho byly hezčí.
    A proto v přírodě mlčím a v obchodě mluvím.