Děkuji

    Tato podvečerní hodina, ve které usedám a píšu, je dnes pro mě trošičku náročná. Náročná, protože se cítím nějaká unavená, ale naštěstí unavená úplně maličko a to mi nemůže zabránit v tom, abych popsala dnešní, hezký den. Byl opravdu pěkný, přestože mé některé hodiny byly pro některé mé žáky nudné a jeden dokonce prohlásil, že to jsou samé pi....ny. Potom si lehl na lavici a 40 minut sledoval, co se děje na ulici. Jeho velký přítel v průšvihu si dal na hlavu kapuci, lehl na lavici tak, aby nemusel sledovat ani mě, ani ulici, ani cokoliv jiného. Také si odpočinul svých 40 minut. Ani chlapci neví, jak ráda jsem uvítala jejich dnešní přínos, který spočíval v tom, že nás, neležící, nerušili v práci.
    V další mé hodině jsem byla naprosto uvolněná, jelikož jsem o přestávce dostala krásnou kytici bramboříků. Postavila jsem ji na stůl a chvílemi, v momentech zoufalství, jsem se na ni s potěšením dívala. Jiné, přímo osvěžující okamžiky tohoto dne byly seřazeny za sebou hned ráno, další přišly později. Dostávala jsem meily a esemesky od přátel, měla jsem pár příjemných telefonátů, byla jsem obdarována různými čokoládkami, s radostí jsem přijala balíček kosmetiky mé nejmilejší značky. Také, díky dnešnímu dni, si mohu přečíst novou knihu a vyzdobit si chalupářskou kuchyń úžasnou chňapkou.
    A co mě dnes dostalo nejvíc? Dostalo mě to, že náš chlapeček přišel dřív ze školy a když jsem mu otevřela, byl celý schovaný za velkou, žlutou kyticí mých oblíbených chryzantém. Bylo to přímo šokující, nečekané, překvapující, milé, dojemné a potěšující. Byla jsem ráda i za to, že chlapům plán, kdy velký zásobil malého, vyšel.
    Moji milí, věřte mi, že bych vám, kteří jste mi zpříjemnili den, velmi ráda poděkovala. Proč? Protože jste si na mě vzpomněli a já si mohla uvědomit, jak úžasné je to, že člověk dokáže překonávat překážky, když se cítí, díky svým blízkým, skvěle. Dnes to bylo prostě povznášející tak, že mi ani nevadilo velmi laické a nevhodné ocenění mé práce, a to, že učím p............y.
Děkuji.