Dnes jen tak

    Jen tak chci dokončit minisérii článečků o našem dovolenkovém pobytu u moře a ukázat ještě nějakou pěknou fotku. Psala jsem o lidech, popsala jsem náš kemp a všeobecně naši odpočinkovou náplň, ale nezmínila jsem se o konkrétních chvílích, které nám dělaly velmi dobře. Pochopitelně a především mezi ně patřilo koupání. Miluji koupání v moři, miluji plavání v moři a miluji dovádění v moři, ke kterému přišlo několikrát. Kdyby si někdo pomyslel! Není to to dovádění, ale vzájemné potápění se, potápění se, ležení na vodě a rvaní kamínků do cizích plavek. Ne, nepíši o dětech, píši o mně, o mojí kamarádce a o našich chlapcích. Ona někdy přijde taková fáze uvolnění, kdy se nějakým záhadným způsobem mezi nás něco spustí, my zapomeneme na věk a dovádíme, smějeme se, potápíme se a děláme akvabely. Také pijeme slanou vodu a říkáme si, jak budeme celý rok zdravé. Chlapy to nenapadne, ale také jim nechutná. My ji však nepijeme úmyslně, ona do nás vniká sama jak pusou, tak nosem, protože se stále něčemu smějeme Toto vše se opravdu neodehrává před pláží plnou odpočívajících turistů, ale někde tam, kam doplaveme, třeba u bójí. Tam se nestydíme být zase malými ani my, ani naši hoši.
    Kamínkové bitvy ovšem svádíme v malé vodičce s kamínkovým dnem u břehu. Letos se nám to podařilo jen jednou, a když jsme se potom podívaly /my dvě/ kolem, zjistily jsme, že nás pozoruje potetovaná babi v našem věku a směje se. Fajn, že jsme udělaly radost nám i jí. Tak to zas tak hrozné být nemohlo. Jinak vzorně a zničeně ležíme na slunci, natahujeme nohy, aby se také opálily, mažeme se přípravky s OF, stíníme si ksichty, tváříme se jako dámy a pozorujeme život kolem nás. Naši muži nevydrží na slunku /můj/ a v klidu /její/. Takže, když my dvě tvrdě makáme na barvě někdy ani nevíme, kde se naši hoši nachází. Můj pravděpodobně pod klimatizací a ten druhý buď leží na lehátku na vodě, nebo zkoumá okolí. Toto všechno nás leta provází a provází nás to naprosto stejně. Letos jsem však udělala malou změnu. Když už mě dámování přestalo bavit, začala jsem se bavit vybíráním oblázků, které se mi líbily. Musely být malé, oválné, sympatické a hodící se na speciálně prostíraný stůl. Ale to teprve přijde.
    Kromě "povinné" docházky k vodě jsme měli ještě jednu zálibu nepovinnou. Když se čas naplnil, sebrali jsme se a odkráčeli v koupacích úborech do malého pěkného baru nad pláží, ve kterém podávali hodně hořké, hodně dobré a hodně malé kafíčko. Pro chlapce tam točili možná dobré, určitě studené, hodně drahé pivečko. Také tam nalévali tmavě červené vínečko a znalecky míchali vynikající mojito. Bylo skutečně vynikající. Mohu potvrdit, neboť jsem neodolala a jedno si na ukončení dne u moře dala. Bylo výborné, osvěžující, lahodné, a kdyby mi po něm neztuhly nohy a šlo se mi domů lehčeji, neměla bych proti němu vůbec nic. A to jsem měla jedno. Také už nic nevydržím :). Ta mladá, hezká slečna, co seděla naproti nás a během chvíle měla už druhé, ta se snad musela plazit. No, možná jenom po tom borcovi, co jí ho kupoval. Věřím, že být mladší, taky by u jednoho nezůstalo. Myslím mojita. 
    A bezstarostné dny, zpestřené sluncem, vodou, kafíčkem, zmrzlinou a..... a ....., nám rychle a pěkně ubíhaly, až jsme jimi jen tak propluli do všední reality.