La Dolce vita

    Dolce vita má v podstatě jen jeden význam. Je to sladký život, ale každý si to může vykládat po svém. Do minulého týdne jsem byla přesvědčena, že vyjádření  tohoto sousloví je spokojený, krásný a klidný život. A během několika mála dnů, prožitých s dětmi v lůně přírody, jsem si uvědomila docela nové vysvětlení rčení sladký život. Do této doby bych nikdy nespojovala název filmu od Felliniho s tím, co jsem prožila.
    Sladký život může nastat kdykoliv. I v období pilné práce, kdy člověk pomalu ani nevnímá, co se s ním děje a jeho myšlenky, následně  jejich produkce, jsou přizpůsobeny pouze okolnímu dění. A pak to přijde. I ke mně to přišlo a já jsem okusila, co je sladký život v pravém slova smyslu. A nyní ráda popíšu můj průběh poznání.
    Mám ráda sladké, ale ne vše. Vyhýbám se sladkým jídlům, sladkým vůním a sladkým lidem. Tyto tři kategorie mi nesedí. Čemu se ale nedokážu vyhnout ani obloukem je čokoláda, větrník a dort. O zmrzlině nepíšu, protože tam se vyhýbat ani nesnažím. Tam jdu přímo. Ale musí být opravdu dobrá a kvalitní. A nyní už k mému týdennímu sladkému výkonu.
    Je pravda, že sladký týden jsem zahájila tatrankou, jelikož snídaně byla až za hodinu a já jsem ráno zvyklá na kávu a ovoce. Takže tatranka byla start.
Na svoji obranu ale musím říci, že byla ráno první a zároveň poslední, protože jsme nastoupili "zdravý," dětský, stravovací režim. Jedli jsme pětkrát denně tak, že naše těla si nestačila ukládat na horší časy a v podstatě neměla šanci si na omezování vzpomenout. Jak bylo těžké odolat v kolektivu pravidelné stravě, připravované pro dětské návštěvníky. Než jsem si stačila uvědomit co činím, jela jsem v tom. Doma bych si nikdy nedala těstoviny s mákem, či s kakaem. A navíc večer. Můj vnitřní hlas mě ale nabádal, abych nebyla vybíravá a tak nevybočovala z kolektivu a také mi připomínal, že sladké je dobré. Podobné to bylo s další večeří. Buchtičky byly nadýchané, procítěné citronovou kůrou a jen se rozplývaly. To krémíček byl trošku přeslazený, ale když už si s tím dal kuchař práci, přece mu ho nevrátím. Jak by se cítil? Snídaňové ranní koláče sice nepekl on, ale byly vynikající. Byly tak lehounké, že jsem ani necítila, že něco jím. Co jsem neměla mnoho let je termix. Také byl zařazen do jídelníčku. Během svačiny jsem se dostala do vzpomínek a k jeho čokoládové chuti jsem přikusovala banán. Když na nás některý den kuchyně se sladkým zapomněla, doplnila jsem odpolední kávu oplatečkem s čokoládou, darovaný kolegyní. Příště, jen tak iďa kolem stolu u kolegyň, pomohl čtvereček hořké čokolády nebo karamelová sušenka. Nepohrdla jsem ani zdravou semínkovou tyčinkou. I na ní byla čokoládka.
    Poslední den byly ke snídani párky. Před poklesem cukru nás zachránila opět tatranka přibalená ke svačině na cestu. No nebyl do báječný sladký život?
Musím ale říci, že byl tak sladký, až byl přeslazený. A tak jsem objevila co znamená la Dolce vita v pravém slova smyslu.

    Dnes jsem vstala, uvařila si kávu a dala si k ní jablko. Cítím se skvěle. Sladký život jsem zkusila a velmi ráda jsem se vrátila ke svým stravovacím zvyklostem. Abych trošku vyrovnala hladinu, dnes vařím v podstatě zdravě. Vždyť kachnička má tolik doporučované drůbeží maso, kysané zelíčko ani nepřisladím a bramborové knedlíčky si dají jen chlapi. A kdyby to na mě přišlo, jedeme domů kolem báječné zmrzliny. A kdyby to přišlo ještě dříve, jsou nejen na obrázku, ale i v ledničce.