Hokeji rozumí každý Čech

    Hokej je hra tvrdá, nevyzpytatelná, překvapivá, zajímavá někdy nudná. Právě skončila první třetina zápasu mezi námi a Rakouskem a zjišťuji, že hokej je těžší hra, než jsem myslela. Buď se štěstí přesídlilo k našim jižním sousedům, nebo smůla se nastěhovala do našeho týmu. Chvílemi jsem měla pocit, že ti Rakušáci se tam jaksi motají, Čechům zavazejí a ani neví proč, najíždí našim do dobře mířených střel. Tip mé sestry, že to bude 7:2 pro nás je pěkný, ale hlavně naši už by pro to měli začít něco dělat, nebo jí to nevyjde. Ne, že bych hokeji rozuměla. Vím jen, že se hraje na ledě, hokejisté mají své typické oblečení, které se nehodí pro žádný, jiný sport a v ruce drží hůl do té chvíle, než mu ji necitlivý soupeř vyrazí. Také mají na hlavách přilby, protože je to hra rychlá a v rychlosti najet holou hlavou na mantinel musí být hodně bolestivé až likvidační. Také odraz puku od nechráněné hlavy by mohl  znamenat konec kariéry. Na nohou mají hokejisté brusle, aby se jejich tempo ještě zrychlovalo a bylo vražedné. Běhat po ledě s hokejkou v botech, no nevím. Sice by mohli používat skluz, ale také by se nemuseli zastavit, nebo naopak by mohli dojet někam, kam nechtěli. Brusle se hodí.
    Začala druhá třetina a ani ne po dvou minutách trenér Rakouska hledí s otevřenou hubou, jak jeden hráč jede po řiti kolem mantinelu. Ano, každý tým má svého trenéra. Náš letošní trenér se pozná podle toho, že žvýká. Žvýkají i jiní, ale náš to dělá tak důkladně, až se mi při pohledu na něj navaluje. Ale na druhou stranu zase nehledí s otevřenou hubou, jelikož by mu pracně zpracovaná žvýkačka mohla vypadnout. A pravda je, že trenér by neměl nevěřícně zírat, ale zachovávat chladnou hlavu, aby mohl svým chlapcům radit, kontrolovat soupeře a čekat, zda jeho práce přinese ovoce.
    Komentátor právě pravil, že nejaktivnějšími diváky jsou roztleskávačky. Pravděpodobně jsou také, na rozdíl od běžných návštěvníků, ty, které za to dostávají peníze, kdežto usazení diváci peníze vydávají a mohou se bavit po svém. Roztleskávačky se také stále usmívají. Ať je jim teplo nebo zima, mají nasazený svůj ztuhlý úsměv. Zajisté to mají v popisu práce, stejně jako nacvičené, rádobystejné pohyby. Ale aspoň mají holky pěknou brigádu. Určitě je to příjemnější, jednodušší a zábavnější, než se usmívat osm hodin někde u pásu. Ikdyž u pásu by jim zase nebyla zima. Všechno má své pro a proti. 
    Góóól. Dal ho Čech Němec. Nadšení ovládlo celý náš tým, všechny fanoušky na stadionu i u televizí, protože asi v polovině zápasu se to konečně povedlo.
Pohotový komentátor se ani nestačí nadechovat, jak ze sebe chrlí popis situace. Jeho hlas je najednou radostný, optimistický a je připraven ke komentování dalších gólů, na které všichni čekáme.
    Tak  raději už skončím, aby mi něco v tomto rychlém, nepředvídatelném zápase neuteklo a také jdu držet pěsti, ať si ti naši vylepší skóre.
Už se vylepšilo. Ani jsem nestihla odejít od PC. Je to 2:0 pro nás. Tribuny ožily, diváci se zvedli, atmosféra je alarmující a zřejmě našim hráčům pomáhající. 3:0. Super. Říkám, že hokej je hra rychlá. Na ty dva góly stačila jedna minuta. Možná už sú Rakušáci uhónění. Jen tak dál. Ale já už to nestíhám sledovat a zároveň psát. A to jsem začala proto, abych si ten hokej zpříjemnila. Končím.