Je těžké být dokonalý

    Minule jsem psala, že ráda hostím lidi a také ráda připravuji jídlo. Snažím se chystat to, co lidé mají rádi, aby se u nás cítili spokojeni. Jen jsem nějak opomněla napsat, že přes mou snahu, se vaření občas nějak nevyvede. A to mě vyvádí z míry, jelikož chyba se stane vždy, když pracuji automaticky, v pohodě a s pocitem, že toto určitě vyjde. Vesmírná energie, která mě hlídá, abych nezpychla, mě po napsání posledního příspěvku chtěla upozornit, že pracovat s chybou je naprosto běžné. Ano, stává se mi v situacích, kdy potřebuji, aby vše pěkně vyšlo, že se nějaká ta chybička vloudí. A tento víkend mi to opravdu připomněl, jelikož jsem vařila nejen pro nás, ale i pro naši návštěvu. 
    Umíchala jsem skvělou pomazánku, uvařila dobrý vývar, napekla jemné ciabatty, oblíbenou bábovku a muffiny plněné čokoládou. Připravila jsem voňavé ražniči se sušenými rajčaty, vepřové maso na pepři, smetanovou špenátovou omáčku s domácími noky a také brokolicovou polévku, rajskou omáčku a chutnou sekanou. U brokolicové polévky a rajské nemohu napsat žádný oslavující přívlastek. Proč? To hned vysvětlím a začnu omáčkou. Na uvaření rajské omáčky není vůbec nic těžkého. Navíc je to omáčka, o které si myslím, že ji umí každá ženská. A každá ji vaří jinak, po svém. Já ji dělám klasickým způsobem a vařím ji sladkou. Tak jsem ji sladila i tentokrát. Tato část ochucování vypadala přibližně takto: Přisypávám cukr, chutnám, přisypávám, chutnám, přisypávám, chutnám, přisypávám. Stále kyselá. Na chvíli jsem ji odstavila, aby se chutě promíchaly a omáčka tak zesládla. Po určené chvíli na prolnutí chutí jsem ji tedy ochutnala, abych věděla, kolik ještě přisypat. Po vytáhnutí lžíce z pusy jsem nezačala přemýšlet kolik přidat, ale kolik a jak ubrat. Ubrat pochopitelně nešlo. Cukříček se pěkně rozpustil a hodně prosytil svým sladem každou kapičku omáčky. Návštěva byla ke mně shovívavá. Svoji porci každý spořádal, ale dezert si po obědě už nikdo nedal. Jen náš chlapeček byl spokojený a dal si tuto "pochoutku" i k večeři. 
    Taková školácká chyba ke mně nepřišla sama, ale s kamarádkou. Druhá kamarádka chyba mi zatemnila mozek při přípravě brokolicové pokévky. Opět, co můžu na tomto zkazit? Vždyť je to jen brokolice, vývar, zásmažka a nějaké dochucení. Než jsem ji nesla na stůl, chutnala jsem. Byla rozmixovaná a zdála se mi trošku řidčí, než ji běžně mívám, ale chuťově dobrá. Nějak mi nedošlo, že jsem tam nedala úplně všechno a došlo mi to, až moji chlapci protestovali, že takovou rádi nemají. Měli pravdu. Vždycky do ní dávám máslovou jíšku a dnes jim asi chyběla.

    Věřím, že když budu vařit příště jen pro nás, ono to vyjde. Ale i příští týden budeme mít hosty. Asi naložím maso a chlapci ho ugrilují a tak možná předejdu chybám. Jen abych ho správně naložila.