Tento plán má prý zamezit diskriminaci cikánů.

 

    Tak začíná něco, co mi přišlo meilem. Ještě jsem to nepročetla celé, ale konečně něco nového. Vývoj ohledně stížností romských občanů na jejich nedostudovanost, zapříčiněnou asi celým naším státem, dostoupil vrcholu. Jestli si dobře pamatuji, jednalo se o necelou dvacítku stěžovatelů a podívejme. Pár let uplynulo a co se nám to vyklubalo. Plán integrace. Já bych spíše řekla, že je to plán ústupu majority. A pravda je, že nikdo z původních obyvatel české země nechce stát naší minoritě v cestě. Proč? Odpověď je jednoduchá. Od těchto"dětí okamžiku" nikdy nevíme, co můžeme čekat.
    Zajímavý poznatek z posledních dnů je ten, že všechny děti se učí ve škole, co jsou to daně. Jeden žák opravil učitelku, že snad myslí slovo dávky. Vůbec nechápal, o čem se to mluví. Paní učitelka mu to krásně vysvětlila tak, že pochopil jednoduchou pravdu. Takovou, že my platím daně, aby oni mohli brát dávky.
    Určitě je toto první krok k integraci.  Nazvala bych ho vzájemná pomoc. Dalším krokem by mohla být jejich úplná svoboda projevu. Nedávno jsem šla po chodníku a proti mně šly vedle sebe tři velmi mladé, nalíčené krasavice. Neuhla jsem. Dnes vím, že to nebylo správné. Jak se má děvčátko cítit, když nemůže jít přímo, ale musí uhýbat. Tak ji mezi sebe nedostaneme, ale snížíme její sebevědomí. A to potom bude mít hodně těžké, když pochází z národnostní menšiny.
    Také mě napadlo, že stát by mohl těmto potřebným rodinám pomoci tak, že by jim nedával k bydlení obyčejné byty, například v paneláku. Oni byli vždycky zvyklí žít venku, tak proč je schovávat. Určitě se najde v každém městě pár pěkných domů se zahradou, aby se tam mohli všichni scházet. Problém by byl jen v údržbě trávníku. Ale to by služby města za naše peníze zvládly, aby oni, nemocní a těžce zkoušení životem se ještě nemuseli dřít. Je mi jich totiž líto, jak musí sedět na všech lavičkách v centru, blízko silnice a výfukových plynů. A to celý den. Dopoledne sami, nebo s malými dětmi. Odpoledne absolutně všichni z rodiny. Přitom jim teplá pivo v lahváčích a určitě si na něm ani nepochutnají. Navíc nemají soukromí a ještě na ně lidé hledí s podivem. Kdo toto má vydržet. 
    Ještě, že jim úřady vycházejí vstříc a když jim něco pochybí, pomohou jim. A tady vidím další přínos k integraci. Kromě přídavků na děti, různých doplatků a příplatků, placení zájmových činností, výletů atd. bylo by správné, aby děti dostávaly ze státního i kapesné. Vždyť z toho, co dostávají rodiče na děti, pro děti nic nezůstává a tak si nemohou dopřát vše, co si přejí.
    Myšlenka integrace je prostě na správném místě. Jak je to jednoduché. Integrace znamená, podle Wikipedie, budování soudružné společnosti. A tak to beru i já. Jestliže máme vedle sebe žít svorně, bez nenávisti, zloby a s láskou, musíme se do toho pěkně vložit všichni.
    Takže budujme spolu soudružnou společnost tím, že i my přijímejme dávky, neodmítejme nabízené bydlení, spojené s různými službami zdarma. Klidně žádejme úřady o pomoc. Proto tady jsou. Dopřávejme dětem kroužky, školy v přírodě, lyžařské zájezdy s finanční podporou těch, kteří chtějí, abychom si všichni byli rovni.

    A hlavně neuhýbejme, ať si nesnižujeme naše sebevědomí. Tak na tom budeme všichni stejně a konečně dosáhneme integrace nebo-li vybudování soudržné společnosti.