Jak mohu být unavená, když piju kafíčko.

23.06.2015 17:24

    Jak mohu být unavená. Vždyť jsem učitelka a učitelky, jak se vyjádřila jedna matka, jen pijí kafíčko. Ale přitom si neuvědomila, že pijeme i vodičku a jiné tekutiny. Maminka chtěla kávičkou vyjádřit pohodu, kterou nám denně poskytuje naše zaměstnání. A má pravdu. Je to pohoda, když na rozdíl od ní chodíme do práce a ne na dopolední pivo. Je to pohoda. V budově školy na nás neprší, je tam teplo, světlo a všichni nás musí poslouchat. Lépe řečeno, kdysi nás všechny děti poslouchaly. Dnes jsme rádi, když naslouchají, plní úkoly, nedržkují, neprovokují, neubližují nebo netvrdí, že je tam nuda. Musím podotknout, že nudu si vytváří někteří jedinci sami tím, že odmítají cokoliv dělat. Například dnes. Chtěla jsem poslední hodinu češtiny obohatit o nějaké zajímavé činnosti, aby se chudáci jen "neučili" a narazila jsem. 
    Už začátek hodiny nebyl v normě. To jsem žádala dva chlapce o přezutí a ukazovala jsem jim, že mám také na nohou přezůvky. Nezajímalo je to. Úspěch byl, že si sdělali kšiltovky a já jsem chvíli viděla jejich tváře. Respektive jen jednoho, jelikož druhý si lehl na lavici a setrval tak do konce hodiny. Ten, který seděl, začal po chvíli hlásat, proč by měl něco dělat a doplnil to tím, že jsou to samé blbosti a nezapomněl mi říct, že je to nuda. Neuvědomoval si, že stále běží školní rok, který končí až 30. června, ale přesto se jal občas něco udělat. Je pravda, že pohledy z okna byly delší a vytrvalejší než jeho píle, ale překonal se a během jedné vyučovací hodiny označil v textu tři slova.  Na to, že je v osmém ročníku, si myslím, je šikovný. Jak jsem ho tak pozorovala, cítila jsem, že naplánovaná práce mu opravdu vyloženě nesedí a tedy jsem mu navrhla změnu činnosti. Podala jsem mu i knihu, protože si odmítl pro ni jít. Ani se na ni nepodíval. Nepodíval se ani na mě. V ten moment jsem tam pro něho nebyla. 
    Mezitím jsem se snažila něco dělat se zbytkem třídy. Jedna dívenka požádala o změnu  a na rozdíl od ostatních jsme spolu pracovaly na pohádce. Ležící a sedící revolucionáři měli opět možnost se připojit. Má slova je opět nezasáhla a já jsem se rozhodla, že je více nebudu rušit v rozjímání. Vlastně jsem si vychutnávala vzácné momenty klidu bez emocionálních a nesmyslných výkřiků a nařčení.
    Po čtyřiceti minutách individuální práce, kdy jsem stíhala vysvětlovat, kontrolovat, odpovídat, zadávat, měnit, sledovat a pomáhat, jsem ukončovala hodinu s tím, že jsem hodnotila výkonnost a pracovitost jednotlivců. Když jsem se dostala s označením "nepracující" k našim ignorantům, ležící to, myslím, ani nezaznamenal, ale sedícího se to asi dotklo. Aniž bych skončila hodinu, odešel ze třídy na chodbu se slovy:"nas..t." Nevím, zda měl průjem, či co tím vlastně myslel, ale když odešel, konečně nebylo ve třídě dusno a vrátila se pohoda.
    Abych si ji ještě více upevnila, šla jsem si vypít kafíčko, které jsem si  uvařila v 6.50 hod., po příchodu do práce. Pít kávu za tři hodiny je pro mě dobré z několika důvodů. Nemám ráda kávu horkou, nemám ráda pití kávy ve spěchu a také, prý je studená káva na krásu. Takže já ve škole pravděpodobně jen kvetu. Jak já si tu ledovou, černou, odstátou kávičku umím vychutnat. Hlavně, když je kolem ty tři minuty klid.
    A proč se tedy cítím na konci školního roku unavená? Já vlastně ani nevím, možná to bude těmi změnami počasí.