Jak u nás poznám jaro

    V naší vesničce se jaro pozná podle toho, že často vidíme venku nějaké lidi. Třeba ty, které jsme celou zimu nespatřili. Jako například sousedy. Soused se nyní chodí zálibně dívat z místa pod naším kuchyňským oknem na jejich měsíc starou střechu, jim uteklí křečci se pasou na našem dvoře a nejstarší syn je chodí k nám lapat, což se mu nějak nedaří. A konečně jsem měla také možnost zeptat se sousedky na před dvěmi měsíci darovanou deku pro narozenou dceru. Plně mě její odpověď na moji zvědavou, možná zbytečnou otázku, zda se jí dečka líbí, uspokojila. Odvětila, že jo, že malá na ní leží. To mi říkala, když nám vracela míč kopnutý z našeho dvora do jejich zahrady.
Další důkaz jara. Mohu si s naším chlapečkem kopat. Toto sice nepatří k mým nejšťastnějším okamžikům, ale k jeho ano. V tomto případě jsou ochotní sousedé zcela určitě na mé straně, ikdyž to vypadá, že jim podávání míče zatím nečiní potíže.
Také se u nás zastavil soused odnaproti s košíkem vajec. Byl u nás už před dvěma týdny, kdy jich přinesl, tak jak je zvyklý, čtyřicet. Tento pátek došel s padesáti a se slovy, že cenu si musíme spočítat sami. On totiž zná hodnotu jen 40 kusů. Zvládli jsme to super a ještě mi ukázal všechny hity, které si nakupuje na Šlágru. Byla jich plná igelitka. Trošku se divil, že je neznám, ale líbilo se mu, když jsem mu oznámila, že je nekupujeme, protože všechno slyšíme od něho. Proč neudělat člověku radost. On si popovídal, prodal a já znovu dělala vajíčkový salát. Mezi nějakou tou prací v kuchyni jsem si několikrát odběhla pověsit prádlo na dvůr, což úplně miluji. A protože je jaro a další sousedé zatápí až večer, krásně se mi provonělo a uschlo. Když z jejich komína vyletěl tmavý dým, bylo už pěkně doma.
A abych nezapomněla ještě na jeden důkaz jara. Tady je. Všechno kolem se pěkně zelená a já jen koukám, jak je ten plevel šikovný, mrštný a nezabloudí. Vždy si tu cestičku najde, aby se nám ukázal. Ukazuje se mezi kytkami, roste na trávníku a dokonce prorůstá mezi chodníkovou dlažbou. Ale na nás je tento nezvaný host krátký. Likvidujeme s dobrým pocitem, že děláme něco pro sebe a neležíme jen na gauči u televize, když už je tady to jaro.
Takže, když se nad tím tak nějak zamyslím a zapomenu na deštivé dny, které nás také docela často mučí, a zkompletuji vše, co kolem sebe vidím, je jaro.
Je jaro, protože celá naše vesnička ožila lidmi i jejich sekačkami na trávu a také se zabarvila květinami v předzahrádkách.
A proč mám z toho všeho takovou radost, že o tom musím psát? Protože v paneláku se jaro poznává hůř. Na schodišti potkávám stejné lidi po celý rok a na jaro mě upozorňuje jen množství žen, bydlících v panelácích naproti a myjících okna. A proto jsem nadšená z toho, že všechny změny mohu tak intenzivně vnímat a vychutnávat nejen přes čerstvě umytá okna.