Jarní prázdniny

    Jarní prázdniny jsou výborná věc. Nevím, do jaké míry si to užívají děti, ale učitelé o tom určitě ví svoje. Děcka jsou šťastná, že nejdou do školy, což je totožné s pocity učitelů, kteří si také rádi prožijí týden bez dětského halasu. Toto vše mi došlo dnes, když kolem mě všecko řvalo, ječelo, hulákalo, kopalo, vřískalo a stříkalo. Má vize, obsahující přesvědčení, že brzy dopoledne v aquaparku moc dětí nebude, že spíše je tam přivedou rodiče odpoledne, nevyšla. V tomto předpokladu realizovaný plán nebyl asi ničím výjimečný, jelikož podobně uvažovalo hodně dospělých. Možná většina z nich také byla učiteli.
    A tak jsme se ocitli v propojených bazénech, kde děvčátka ječela, kluci vřískali, dospělí po nich hulákali a já sledovala hodiny, které mi ukazovaly, jak ještě dlouho musím relaxovat. Nakonec jsem uprostřed vodních radovánek a masážních vln nevydržela a šla jsem si protáhnout tělo plaváním do bazénu k tomu určeného. Bylo to fajn. Neplavala jsem tam sice sama, ale se skupinou postarších dam, které zřejmě také vyznávaly léčbu klidem a samotou. Každá jsme si plavala svoji lajnu, nemusely jsme se ani navzájem vyhýbat a bylo to úžasné. Pochopitelně nic netrvá věčně. Mohu říci, že někdy mám pocit, že blaho probíhá jen krátký moment, který vám někdo naruší nebo úplně sebere. I v bazénu. V okamžiku, kdy se u skokanských můstků objevil nějaký otec s dcerou, idyla skončila.
Tatínek házel dívčiny gumové pantofle přímo do plaveckých drah 25m bazénu a dívenka si pro ně skákala stylem bomba a doplavávala je způsobem čuba. Bylo úplně jedno, že tam lidé plavou a navíc, že je bazén k plavání určen a má svá pravidla. Půl bazénu bylo jejich a nikdo ve vodě nevěděl, kde se v jaký moment octnou. 
    Než dostat žabkou po hlavě či vodní bombou do obličeje, vrátila jsem se tam, kde se to všecko mlelo, cákalo, potápělo, skákalo, sjíždělo tobogánem do vody  a dospělí na to všechno už rezignovali. Naštěstí jsme měli na určitou dobu objednanou vířivku a velmi živý vodní svět jsme mohli na chvíli opustit. Tamní vířivka má tu výhodu, že má opravdu horkou vodu a má nejvýhodnější pozici v celém areálu. Stojí o samotě. ÓÓÓ jak jsme se těšili na božský klid ve třech, óóó jak nám to opět nevyšlo díky mé slabé povaze. Jen co jsme vlezli do její teplé vody, objevili se tam lidé s malým chlapečkem a prosbou, zda by ho mohli ohřát. Kdo by odolal a kdy by neřekl: "Pojďte všichni." Po mých vstřícných slovech jsme se zmáčkli, další "rodina" nalezla a pak jsem jen koukala. Byl to dědeček s malým vnoučkem, ale ta paní nebyla babička. Pravděpodobně to byla milenka. Nezískali jsme tuto informaci pohledem do jejich tváří, které naznačovaly generační věkový rozdíl. Získali jsme ji tím, že na rozdíl od nás, nezavřeli pusu. A my hleděli a poslouchali, kam by ještě mohli jet, jak je to tam drahé, jak pán nemá jezdit 280km/hod.. Také jsme se dozvěděli, ať si žena nedělá starosti, že on to zaplatí. Za to ho ona několikrát políbila a usmála se na dítě, které na ni evidentně nebylo zvyklé a chtělo za maminkou.
    I toto jsem vydržela, díky "mé vstřícnosti." Když rodina opustila lázeň a nám zůstaly 2 minuty pro sebe, to jsme si to vychutnali. Klidově i prostorově.
    O závěru v docela velké šatně bych ani nepsala, ale musím, jelikož jednou z lidských vlastností je rozpínavost. A taková čtyřlenná skupinka bab v sousedství mé skříňky vůbec nehleděla kolem sebe a roztahovala se a rozpínala se. Tekla mi z nich voda ze zubů, neboť rozpínačky všude nacákaly, zabraly všechna volná místa a vůbec nevnímaly, že i někdo jiný potřebuje kousíček místa. Byly to dvě matky a dvě větší dcery a já se pak divím, že někteří mladí se neumí chovat. Kdo ví, odkud to plyne, že? Vzala jsem oblečení, odešla se někam bokem převléct, cestou jsem si vysušila vlasy a teprve pak jsem se vrátila do úložného boxu pro tašku. Ony tam stále stály poloustrojené v řečnických pozicích a věcmi rozházenými kolem. Šak ta jedna říkala, že to doma vypere. To by asi nikoho nenapadlo. 
    A tak skončil náš výlet za vodou, za relaxací, za pohodou. Skončil s poučením: "O jarních prázdninách ne do bazénu, ale na svah, když bude sníh." Ještě, že včera byl. Málo, ale byl. Dokazuje to fotečka.
Naše jarní prázdniny, které jsme prožili pod heslem:"Lepší v dešti na chalupě, jak za slunka ve škole.", pomalu končí a zajímavé je, že po dnešních zážitcích bych si dala ještě pár dní relax navíc.