Je mi teplo

22.07.2015 06:57

    Je mi teplo. Je mi takové teplo, že se mi nechce nic dělat. Nechce se mi dokonce ani uklízet, vařit, péct. Jediné, co jsem vymyslela, je praní. Peru velmi ráda a ani se u toho nezpotím. Dokonce si při praní mohu něco pěkného přečíst, shlédnout vleže film a podobně. Takže peru. To je dobré. Potom budu věšet. Také ještě docela dobré, protože je ráno a ještě se to dá. A co přijde, až bude prádlo suché? Přijde žehlení. Žehlení je zasloužená práce, která vytváří úhledné hraničky krásně poskládaného, voňavého prádla. S libostí po nich přejíždím pohledem a kochám se, jak jsem to pěkně, ikdyž s odporem, zvládla. Moment! Ten přítomný čas je omyl. Pohled na úhledné hromádky teplem narovnaných hader je minulostí. Asi jsem se zasnila. V žádném případě nebudu v horku rovnat něco horkem tak, aby mi bylo nesnesitelné horko. Ne teplo, ale příšerné horko by mně přivádělo i pot na čelo. Ten by postupně stékal do očí, ve kterých by mě štípal, až bych je musela zavírat a dál mi kapal z nosu. Například na rozprostřenou košili. Ta představa je děsná. A to nepomýšlím na to, že při zavřených očích bych ani nevěděla, co dělám a lehce by u mě mohlo dojít k úrazu popálením. A kdybych si, já nevidoucí, přejela žehličkou ruku, určitě bych bolestí cukla, žehličku pustila a ta by určitě spadla na podlahu rovnou žehlicí plochou. V ten moment by se podlaha škvařila, nedej Bože, aby začala hořet a já oslepena vlastním potem. No, to nechci ani domyslet.
    Je příšerné vedro. A já se musím přemoci a jít vyžehlit celkem tři věci, které se prostě žehlit musí. Budu se snažit, aby mi nestekl pot do očí. Dále nepokapal hedvábnou sukni a neproběhl můj katastrofický scénář. A proto. Dám si čelenku, připravím si kýbl vody na případné hašení požáru a půjdu na to. Jenom, aby mi čelenka nesklouzla a nezakryla výhled, nebo abych s žehličkou v ruce nevrazila do kýblu s vodou, když k ní mám tak krátkou přívodní šňůru. 
    Najednou jsem sama překvapená z toho, kolik na mě číhá nebezpečí, když je venku teplo a já "vyloženě toužím" po kvalitní domácí práci.
Nic. Žehlit se nebude z jednoho prostého důvodu. Je teplo. A ty tři kousky, když dáme zítra na sebe, stejně za chvíli zvlhnou naším potem a při jízdě autem se zmuchlají. Takže, stejně mnou vynaložené úsilí by bylo celkem zbytečné. Udělám si jinou radost. Pomalu a odpovědně vše, co pěkně pověšené uschne, poskládám, vložím do skříní, kde se to stejně mírně zmáčkně, skříně zavřu a s dobrým pocitem budu vymýšlet, jak si horký den zpříjemním.