Kabelka

    Asi před rokem jsem popisovala jak potřebuji, díky množství brýlí, čím dál větší kabelku. V současnosti by už zase mohla být i menší, neboť se mi dvoje brýle sloučily do jednoho kusu, ale zase velká taška je pro mě naprosto ideální. Naprosto ideální je z toho důvodu, že do ní, podle potřeby, uložím i velkou část nákupu. Neideální je tehdy, když z nákupu vyskládám z tašky jen část a zbytek zůstane upadnut, schován a zapomenut mezi samými, "důležitými" proprietami. A tak se stává, že nevědomky nosím v mé kabelce několik dní dvoje Tatranky, zatoulanou hrušku a nové kartáčky na zuby koupené do zásoby. Jednou jsem tam objevila, naštěstí v den nákupu, klobásy, které jsem nemohla najít v ledničce a můj chlapec chtěl večeři. Občas tam zůstane i něco drobnějšího. Většinou na to přijdu, když vytahuju organizér a přesouvám ho do jiné tašky. Organizér je také skvělý, neboť zahrnuje vše, co nutně každý den potřebuji, ale nevytahuji a zajisté ani nepoužívám. Mobil, peněženku a klíče dávám na úplně jiná místa, stejně jako nějaký ten balíček papírových kapesníčků, vlhčené ubrousky, šusťákový klobouk do deště, umělá světlemodrá mezizubní párátka, náhradní punčochové podkolenky a nákupní tašky. Ty nosím běžně tři, ale někdy se mi nechtějí vytahovat. 
    Myslím si, že ostatní ženy to mají podobně. Možná s určitými obměnami, ale ženské potřebné maličkosti bývají docela identické. Do kabelky prostě patří vše, co jsem vyjmenovala. Ještě nějaká ta rtěnka, diářek a pár zapomenutých věcí. Proto je občas těžké na první pokus vydolovat z tašky tu okamžitě potřebnou věc. Například klíče, nebo ozývající se mobilní telefon. Jako například dnes.
    Není to mé story, ale vyslyšené, a které se stalo motivací k napsání dnešních postřehů.
    Moje kamarádka E má také velkou tašku, pěknou. A také tam má hodně věcí a také tam má, jako správná, pořádná ženská, zmatek. A zrovna dnes, když přišla z práce domů jí začal zvonit mobil. Zvonil a zvonil, ona hledala a hledala, prohledávala všechna zákoutí své kabelky a nemohla ho najít. A on vyzváněl neustále. Tašku obrátila doslova a do písmene naruby. Obsah vysypala, prohrabala a mobil stále nikde a stále byl slyšet. Nevím, co se jí odehrávalo v hlavě a ani se nepokusím její myšlenky popsat. Zřejmě prožila psychická muka. Bezradná se rozhlédla kolem a uviděla ho. Uviděla tu malou vrtící se krabičku. Nebyla v kabelce, nebyla na výletě v práci, ale po celou dobu odpočívala na kuchyňském stole. To se holčičce ulevilo, když mohla zmáčknout příjem. S volající promluvila a teprve potom si všimla, že má ode mě za dnešní den několik nepřijatých hovorů a jednu SMS. Díky tomu jsem byla rychle kontaktována a zpravena o její mobilní anabázi.
Naprosto běžná, ženská situace s dobým koncem.
    A vůbec, kdo by to byl řekl, že v dámské kabelce občas něco chybí, když podle mého popisu tam většinou něco přebývá.