Splněný sen není sen

    Tento týden byl naprosto normální, tzv. klasický, ale přeci se do něho vloudila nějaká ta nečekaná situace, a tu chci nyní popsat. Trošku se dotýká řečí mého chlapce. Ač byl vychován v rodině obdělávačů pozemků a pěstitelů květin, vždy tvrdil, že nejlepší zahrada je betonová plocha. A opět jsem u toho, že myšlenka přináší výsledky. Nejdříve však musím napsat, že svá slova už můj chlapec dlouho popírá setím a stříháním trávníku, ořezáváním keřů a likvidací plevele. A navíc nikdy netušil, že až se stane sen skutečností, nebude se z něho těšit, neboť splněný sen už snem není. A včera se mu splnilo kousek snu. Na dvoře se objevil beton. Ano, v současné době se u nás dělají různé terénní úpravy, dokonce se betonuje, ale vždy se najde nějaká třešinka na dortu, se kterou se nepočítá. U nás se pochopitelně také našla. Kromě objednané vybetonované plochy se objevil, v místech, kde normálně býval trávník opečovávaný mým chlapcem, velký betonový flek. I já, když jsem toto viděla, přestala jsem mluvit a zřejmě i chápat. Nebylo to úžasem, bylo to hrůzou. Mistři cechu zednického, kteří za peníze přetvářeli plochu dle našeho obrazu, vypláchli a obrátili kolečka se zbylým betonem tam, kde je napadlo. Bohužel je to napadlo uprostřed dvora, takřka pod šňůrami na prádlo, tam, kde normálně měla dál růst zelená tráva. Nechtějte vědět, co si o nich myslím. Na druhou stranu vám však mohu napsat, že přesně vím, co nechce můj chlapec. Nechce si nechat splnit další kousek snu. Myslím, že se ho už vzdal úplně, jelikož říkal, že musí koupit nějakou hodně kvalitní trávu. Trávu na setí. Nebo je tady ještě jedna možnost, a to taková, že se jeho sen změnil z šedé na zelenou.