Kino 3D

    Zatím není kam psát, tak musím ještě tady, protože by se mohlo stát, že zapomenu.

Nikdy jsem sama nepřišla na to, že i náš život je takové 3D kino. K mému poznání mi museli pomoci moji chlapi, aniž by původně tento záměr zamýšleli.
    Vše začalo tím, že jsem umývala na verandě naší chalupy okno. Na tom by nic nebylo, kdyby přímo naproti oknu nestála pohovka. A na tuto pohovku se uvelebily mé lásky, sledovaly moji práci a povídaly si, jak je to dobré kino. Ten malý ještě přinesl brýle, aby to bylo jako opravdu v 3D. Ale já jsem se nedala a pronesla, že jim chybí cola. Chlapeček vyskočil a v ten moment přinesl 2 sklenice s kofolou. Jistě uhodnete, že pro pracujcící ženu nebyla žádná. Navíc prázdnou flašku vyšperkoval tak, že na ni dal také brýle, a tím z ní udělal dalšího diváka. A tímto způsobem si moji chlapci zahráli na kino, já jsem mezitím vyleštila okno a všichni společně jsme se několikrát dobře zasmáli. Po skončení projekce na verandě si oba šli po svých a já pokračovala ve svém 3D představení v kuchyni u plotny.