Konzerva

    Jsem vyloženě konzervativní typ. Jsem spokojená, když věci a lidé zůstávají na svých místech a já se nemusím adaptovat v nových podmínkách. Zubaře mám cca třicet let, praktického lékaře  o pár let méně. Stejně tak dlouho chodím ke kadeřnici. Mám svoji manikérku, pedikérku i masérku. A mám i své obchody a své prodavačky. Jsem přesvědčena, že pravidelný návštěvník získává titul štamgasta i mimo hospodu. Jsem ráda štamgast, neboť štamgasti mají výsadní práva. Prodavačky v masně mi řeknou, které zboží nemám brát. Naopak mi prodají to, co považují za nej. Za lahůdkovým pultem pro mě vyberou čerstvý, nepotrhaný a neokoralý materiál. Z pekařství si odpoledne nikdy neodnesu ranní chleba. Ve vinotéce ochotně vymění víno, které omylem prodali a které se nedá pít. Trošku jiné je to v obchodě nadnárodního řetězce. Tam si musím udělat známé u masa, v zelenině, u salámů, u pečiva, u kuřat, v textilu, drogerii, v ambientu. Kde si nedělám přátele je elektronika, tam totiž denně nenakupuji. Dobré je mít i známé na informacích. Stačí se k zaměstnancům pěkně chovat, zdravit je, vlídně oslovovat a občas prohodit společenskou frázi. To není návod jak se změnit, to je návod jaká být. Jsem taková. Snažím se být ke všem těm obsluhujícím milá, neobtěžujícící, spíše povzbuzující a před svátky přející. Ale to bych ani nebyla já, kdyby mi osud nevyvrátil přísloví : "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" a připomněl mi jiné. " Dej žebrákovi nažrat, osere ti plot" to je to rčení, na které jsem ve svých oblacích zapomněla. A jak to vlastně bylo? Jednoduše. Měli jsme svoji květinářku, jež nám vázala nádherné kytičky i kytice z čerstvých, řezaných, někdy i sušených květin. Stačilo jen říct, že je to pro paní Va a paní Va dostala vazbu oblíbených květin a nikdy v nich nebyly lilie, z jejichž vůně je mi zle. Kytičky zdobily náš byt několik dnů, sušené jsme dávali jako dárek. Paní květinková časem trošičku zestárla a šla do důchodu a my jsme začali nakupovat něžnou, voňavou krásu u jiných lidí. Jsem přesvědčena, že za ty roky si nás musí pamatovat a vím, že pamatují. Navíc asi třináct let dostávám kytku na Štědrý den jako první dárek. Když jsem dostala první dárek o loňských Vánocích byl veliký, složený z mých oblíbených rostlin a květů. Měl jenom jednu vadu. Vydržel pouhé dva dny. Proto jsem mezi vánočními svátky zašla do květinářství a svěřila se vazačkám, jak je mi líto, že  mi uvázaly kytku, která hned odešla. Nejlepší obrana je útok. Okamžitě jsem vyslechla, že jsem mohla 24 hodin umírající kytku reklamovat. Pochybuji, že čekaly v obchodě na reklamace do poledne 25. prosince. Ale o to mi vůbec nešlo. Šlo mi o zklamání, které způsobily a o podvod, kterým se podepsaly na mé duši tím, že J prodaly to, co bylo nejstarší. Zřejmě zapomněly, že staré kytky, na rozdíl od vína, jsou k ničemu a do archívu se nehodí. Svým chováním mi vyvrátily moji teorii o vstřícnosti, popsanou výše. Nejhorší na této situaci bylo však to, že najednou bylo třeba najít nové květinářství, ke kterému si vybudujeme pěkný vztah a ono zase k nám.
Letos před Vánocemi jsme ho našli. Stačilo zajít do části řetězce /na mou radu/ a tam za informacemi vybrat připravenou vazbu. Jako první dárek jsem dostala dvě kytice z Tesca. Stačila by mi jedna, ale za tu cenu? Vydržely tři týdny a chlapská peněženka ještě ušetřila. 
    Jsem konzerva a vracím se jen tam, kde se cítím dobře.