Léčení mentální retardace

Nedávno jsem poslala tento článek do UN, ale asi mají málo místo a strany kvůli tomu nerozšíří.

Léčení mentální retardace

    Nevím, jakým slovem označit změny, ke kterým dochází k vytlačování mentální retardace. Změny, při kterých se žáci s LMR stávají žáky bez zdravotního postižení. Možná to mohu nazvat revolucí a převratným objevem. Tato revoluce, probíhající v praxi, se  však  ještě nedostala do vysokoškolských skript a odborných publikací.
    Mě učili při studiu speciální pedagogiky, že mentální postižení je trvalé. Jelikož jsem člověk zvídavý, přeptala jsem se jedné studující kolegyně, jak je jim studentům tato látka předkládána. Zřejmě se ji učí zastaralým způsobem, takže ani současní studenti  neví, že mentální retardace je vlastně stav postižení, který se může kdykoliv zlepšit.
    Ještě na začátku školního roku 2014/2015 jsem toto také netušila ani já ani mí kolegové ze školy. Ale už v září začaly přilétat první zprávy z oblasti novinek MR. Za tři měsíce byla přehodnocena mentální retardace u jednoho našeho žáka a tří žákyň. Jedna dívenka /8,3/ navštěvuje druhý ročník základní školy praktické, byla vyšetřována natřikrát a v podstatě zápis z vyšetření se jeví jako omluva pro to, že zatím nedokáže slabikovat a ve škole nestíhá své spolužáky. Dalším dvěma žákům byla zjištěna změna v mentální úrovni v sedmém ročníku ZŠP, jedna dívenka prošla změnou v ročníku šestém.
     Co to znamená?  Znamená to, že učíme v základním oddělení minimálně dvou ročníků, k tomu máme ve třídě žáky s autismem a nyní novinka. Učíme podle RVP pro ZV individuálně 4 žáky v různých ročnících, kteří jsou šikovní, ale nejsou nejlepší. Minimálně dva z tohoto výčtu nestíhají učivo ZŠP, natož učivo základní školy.
     Velmi se snažíme srovnat i počty hodin, aby žáci bez zdravotního postižení nebyli o nic připraveni, ale nevěříme tomu, že tento způsob práce je přínosný pro ně, pro jejich spolužáky i rodiče. Naši vyvolení nestíhají více učiva, jejich spolužáci doplácí na velkou roztříštěnost hodin a rodičům se dopad tohoto opatření také líbit nebude. A my učitelé?  Na nás v podstatě nezáleží. Jsme naučeni pokorně přijímat nové myšlenky a metody, měnit osnovy, způsob práce a nakonec i změny v klasifikaci poruch.
    V žádném případě nechci, aby byl můj příspěvek chápán jako volání o pomoc učitelky, která si neví rady ve třídě. Taky jsem neuvedla všechny následky výše popsaných rozhodnutí. Jen jsem chtěla naznačit, že náš pedagogický sbor odvádí vynikající práci, protože jsme asi zatím jako první vyléčili mentální retardaci a tím jsme si nakladli do cesty překážky, které zajisté lehce překonáme.

    Jenže toto se nám nelíbí. Cítíme se podvedeni, zmateni, nedoceněni a zneuznáni, protože my s těmito dětmi pracujeme, my známe jejich možnosti, hranice a schopnosti. Bohužel jsou posuzovány někým, kdo určí výsledky podle tabulek a ani neví, jak vypadá zevnitř škola, kterou dítě navštěvuje.
               Na závěr se chci zeptat, jak jste na tom vy. Také prožíváte revoluci ?

Myslím, že je to velký skok.