Mladá paní

    Každý má tolik let na kolik se cítí. Já se na svůj věk cítím docela dobře, ale poslední dva týdny mi daly nějak zabrat a asi i díky tomu jsem trošku zestárla. Těžko si zvykám na nové skutečnosti a na změny, a také se těžko vyrovnávám s odchody lidí, které mám ráda. Ale taková je realita a pochopitelně i s ní se srovnám. Jen to chce trošku času. Momentálně jsem taková nějaká unavená, a proto jsem se šla dnes omladit. Ne do salonu krásy, ale na minigolf. Náš chlapeček byl šťastný, že si zahrajeme a mně pobyt venku dělal také dobře. Hra nám šla pěkně od ruky a těšila nás a oba dva jsme se oproti minulému kolu zlepšili. Jelikož jsme tam neměli nejpřesnějšího hráče z naší trojky, byli jsme nejlepší.
    Dobrou náladu mi ještě zvedla věta, kterou jsem zaslechla procházejíc kolem skupinky lidí s foťáky. "Někdo nás vyfotí, třeba tady mladá paní.", kdosi říkal. Pak mi došlo, že to myslí mě, neboť tam jiná ženská nešla. Jasně, že jsem focení na požádání neodmítla, jen jsem tak polohlasem utrousila, že je to za to slovo mladá.
Chápu, co je slušnost při oslovování cizího člověka, ale také byli trošku překvapeni, když jsem měnila sluneční brýle, zakrývajícící půlku mého obličeje, za moje trojbrýle, abych je lépe viděla. Vlastně ani ne, abych je lépe viděla. Spíš, abych vůbec viděla co fotím. Do levé ruky jsem dostala mobil i s vysvětlivkami. "Mladý pán" v mém věku si zřejmě myslel, že jsem trotl. Do druhé ruky mi byl vložen maličký stříbrný foťáček a opravdu mladičký muž mi polichotil tím, když věřil, že vím, co zmáčknout.
    Tak jsem je několikrát vyfotila, jak si přáli. Jen nevím, jestli jsem se u toho nepohnula. Také nevím, zda tam byla skupina celá, protože se chtěli vyfotit i s vysokým mlýnem, takže jsem v hledáčku viděla a fotila tmavou skvrnu pod bílou stavbou. Možná měli počkat, až půjde kolem někdo jiný mladý. Třeba můj chlapec, který si pro nás přijel.
    Zítra si zajedu na týden proskotačit se do školy v přírodě a tam teprve má mysl omládne.