Moskva

    Právě jsem shlédla dokument o hlavním městě Ruska Moskvě. Taky jsem tam byla a procházela se na místech, která byla ukázána ve filmu, ale bylo to v době, kdy byla Moskva hlavním městem SSSR. Jeden rubl jsme měnili za deset korun a koupili jsme si za něho třeba Marlbora. Bylo nás celkem deset. Deset studentů, kteří se přijeli podívat, jak nás v našem oboru předběhli v zemi, kde včera znamenalo zítra, nebo zítra znamenalo včera, nebo tak nějak. Byli jsme ubytovaní na koleji, což vůbec nebylo špatné. Pouze některé vymoženosti života mezi studenty pro nás byly zcela nové. Například toalety s košíky na odkládání použitého papíru, odpadková šachta vedoucí uprostřed chodby přes všechna patra do sklepa a odér odtud vanoucí, sprchy v suterénu, které fungovaly pouze v den našeho příjezdu. To nám moc nevadilo, jelikož pijavice ve sprchových vaničkách jsme neuvítali s nadšením. Zbyla nám dvojí možnost očisty. První spočívala v tom, že jsme si mohli napustit lavórek v umývárně, odnést ho na pokoj a tam se ošudlit. Druhý způsob byl pro nás přijatelnější. Byly jsme holky činu. Proto jsme rychle zapomněly na to, že umývárna má okna velká jako panel a asi ve vzdálenosti deseti metrů stojí jiná kolej se svými okny studenstských pokojů proti nám a nahé jsme se umývaly u řady umyvadel. My jsme to zvládaly docela v poho. Naše kolej byla smíšená a tedy dveře hlídal spolužák a pouštěl dovnitř jen baby s lavórky. Bohužel jsme vyvolaly zděšení u puritánských obyvatelek sousedních pokojů.  Možná za naši odvahu a nebo za uspořádání výprodejového bazárku na našem pokoji, nás děvčátka pozvala na čaj. Za to, že jsme jim prodaly naše prádlo, trička, různé hygienické potřeby a ukázaly zcela novátorský způsob mytí si nás zřejmě oblíbila a čajík pěkně osladila. K tomu podávala přesladké zákusky, nabízela med a ukazovala spousty fotografií z jejich života. Byly to dlouhé dvě hodiny, ale za výdrž jsme byli odměněni. My i náš spolužák. Já jsem dostala obrázek básníka Jesenina. Hodně let jsem ho opatrovala a potom se, chudák, někam zatoulal. Na kolejích bylo úžasné, že se mohlo kouřit na pokojích. Horší bylo, že jsem byla jediný kuřák. Několikadenní zácpa způsobila, že na mou radu, nekuřáci snídali kávičku a k tomu jednu američku a jejich slib, že mě odnaučí kouřit, tak nemohl být naplněn. A protože ráda lidem pomáhám a když potřebují, mohou se u mě přiučit, z Moskvy odjíždělo o devět kuřáků více. Bylo skvělé vidět, jak se nekuřáci předhání v tom, kdo koupí ameriky. Někteří kupovali cigára poprvé v životě a někteří i naposled. Ještě něco jsem naši partu naučila. Miluju zmrzlinu, moc ji miluju a tam měli úžasné zmrzliny balené, točené, kopečkové a všechny byly vynikající, smetanové, lahodné a prodávali je na každém kroku. To jsem si nemohla nechat ujít. Klidně jsem si vystála menší frontičku a moji kolegové pochopili, že když už musí čekat, je lepší se přidat. Všichni milovali zmrzlinu. Dokonce, když jsme byli na leningardském baletu, o přestávce prodávali zmrzlinu všude. Ale ten večer patřil jiné lahůdce. My jsme totiž zamířili k vozíčkům se šampáněm. Bylo taky úžasné, chlazené, levné a na dosah. Dodnes si vyčítám, že jsem viděla jen první jednání. Ne jenom já, my všichni jsme se svorně prospali ke zdárnému konci, zatímco na jevišti tančící umělci podávali nadlidské výkony. Zcela bdělí jsme ale zůstali v cirkuse, ikdyž taky prodávali Igristoje. V obrovském, kamenném cirkuse, do kterého jsme vešli oděni tak nějak sportovně. Místní obyvatelé však usedali do lavic ve velkých večerních a pánové v motýlcích. Zpětně nám došlo, že v divadle to bylo naopak.
    V každém případě nám v Moskvě bylo dobře. Poznávací pobyt se vydařil díky programu, který byl pro nás připraven a díky skvělé partě spolužáků. Byli jsme spokojení s tím, co nám život nabídl a s tím, co jsme viděli a zažili. Snad se k tomu ještě někdy vrátím a popíšu jak, kde, kdy a proč se nám tam líbilo.