Ekologie po sousedsky

   Dnešní ráno je kouzelné. Venku svítí slunce, obloha je modrá a já mám pocit, že jaro je opravdu schované za rohem a co chvíli vyleze, a to přestože včerejší den byl soplivý, šedivý, ospalý a připomínal podzim. Z tohoto důvodu jsme si u nás zvykli, že se zatím střídá jaro s podzimem a příroda čeká na léto. Zima, tuším, byla nedávno. Vzpomínám na ty dva týdny, kdy teplota šla pod nulu. 
    Ale vrátím se k našim slunným dnům, které nás těšily i minulý víkend. To také bylo jaro. A protože slunko svítilo a větřík pofukoval, já jsem okamžitě naházela prádlo do pračky, ta ho vyprala /úžasná spolupráce/ a já ho pověsila na dvůr, aby bylo provoněné čerstvým vzduchem. Pravdou je, že jsem ho několikrát kontrolovala, prohmatávala a spokojeně očichávala a radovala se z toho, že mi tak pěkně schne a voní. Ale to bychom nebyli v naší malé vesničce, aby nás opět něco nečekaného nezaskočilo. Zaskočilo. Sousedi zatopili. Zatopili přesně v ten moment, kdy mělo jít prádlo dolů ze šňůr. Z komína se vyvalil hustý a černý dým, který nás naštěstí minul. Ale co nás zasáhlo, byl smrad spálených plastů a ještě něčeho, ani nevím čeho. V ten moment jsem si vzpomněla na zápach doutnající skládky, který okamžitě převzalo i naše prádlo. Kupodivu, byl to jen moment, kdy usazený a zahřátý hnus z komína vyletěl. Potom už jen od sousedů stoupal k nebi bílý dým, který jsme ani necítili.
    Naštěstí i v neděli bylo jaro, takže jsem s již jednou opraným prádlem zopakovala, já i pračka, sobotní počínání s tím rozdílem, že jsem na dvoře neustále kontrolovala čistotu a vůni ovzduší a doufala, že nebudu prát ještě jednou a sušit na sušáku na verandě. Nakonec jsem to nevydržela, polosuché prádlo jsem na ten sušák dala a nechala ho v bezpečí domu.
    Dobré bylo, že jsme si sledováním ujasnili jejich hodinu zatápění a pro příště máme jasno. To jsme si jen mysleli. O překvapení tady není nikdy nouze.
Včera ráno jsme otevřeli okno v ložnici, aby tam vproudil čerstvý vzduch. To se nám povedlo. Vproudil. Ale nějak jsme nevěděli, že sousedé naproti začínají topit dřív, než ti vlevo. Díky rychlé reakci mého chlapce naše peřiny byly zasáhnuty jen malinkatou dávečkou, která do večera vyprchala.
    Na otázku: "Lidé, co mi to děláte?" si mohu klidně odpovědět sama:"Topí."
A na otázku:"Proč zrovna letos a proč předtím ne?" je jen jediná odpověď. "Protože, v předešlých letech bývala v únoru zima, tedy prádlo jsem venku nemívala. A když jsme větrali, vždy jsme se trefili do doby, kdy jiní právě nezatápěli a nečistili své boxy na odpad."

    Líbí se nám náš život na vesnici. Je překvapivý a stále je co dělat a také je stále co se učit. Jsme rádi, že sousedé ušetří za topení a nevadí nám, že nám se praním prodraží elektrika. Hlavně, že tu, mezi kopci v blízkosti lesů, panuje všeobecná pohoda.