Ten dělá to a ten zas tohle

    Pletla jsem. Pletla jsem šály, šátky, svetry. Pletla jsem sobě a občas i někomu jinému. Přestala jsem plést, když si má sestra koupila jehlice a vlnu a rozhodla se tvořit pomocí drátů a klubka. Přestala jsem. Přestala jsem, když mi má začínající sestra pletařka upletla dlouhý svetr s norským vzorem. Šila jsem. Šila jsem výhradně na sebe. Ušila jsem nějakou sukni, halenku, letní kalhoty. Má sestra se rozhodla, že bude šít. Začala šít i na mě. Já jsem pochopitelně šít přestala. Dala jsem jí svůj šicí stroj. Proč má na něj u nás sedat prach, když může pomáhat u mistra patchworku.
    Přesto máme něco společné. Vzájemně se radujeme i z malých úspěchů, smějeme se vtipným situacím a litujeme se při různých pochybeních a nehodách. Poslední možnost jsme si užily v pátek. Moje šikovná sestra si vystříhla na ruce trojúhelníček. Úmyslně to jistě nebylo, ale bolelo to stejně. Pochlubila se mi do telefonu, aby srovnala mou ránu. Ale nesrovnala. Jsou dva dny poté a velká, barevná boule uprostřed mého čela, stále bolí. Jak jsem k ní přišla? Toto překvapení mi nachystal opravdu sám život. Otevřela jsem ledničku a její dvířka, která jsou metr nad zemí, vyletěla nahoře z pantu, na spodním šroubu se vyvrátila a hranou přistála mezi mým pravým a levým obočím. Levou, spodní hranu dvířek nějak automaticky zachytla má levačka. Kde byla pravačka, nevím. Vnímala jsem jen neskutečnou bolest na hlavě. Stála jsem v malé chodbičce naší chaloupky jak solný sloup a vyloženě uderená jsem volala o pomoc, neboť jsem nechápala, co se stalo a nemohla jsem se zorientovat. V praštěné hlavě vymeteno a já jsem nebyla schopná cokoliv udělat. Naštěstí můj zachránce byl nedaleko a spěchal na pomoc už v momentu, kdy slyšel ranu. Dveře chytl, nazvedl a vysadil. Ty už zase drží a já je otevírám s velkým respektem. A to jsem dnes byla v ledničce hodněkrát, jelikož jsem chystala polední menu pro pár lidí z naší rodiny. Přesně, vařila jsem.
     Vařím docela ráda a myslím, že mi to i jde, ale jeden nikdy neví. Dnes u nás obědvala má druhá sestra, která je také velmi zručná. Nádherně a obratně balí dárkové balíčky. Má krásné, drobné, propracované vánoční cukroví. Její svíčková by mohla konkurovat těm nejlepším. Perníčky peče lahodné, rozplývající se na jazyku. A tato sestra dnes u oběda prohlásila: "Takové maso neumím udělat ani já." Že by?  Ani jsem netušila, jak jsem dobrá. Děkuji.
    Ráda vařím a po dnešním dnu vařit nepřestanu, protože pochvala od mistra kuchyně, to už je něco.