Opilcovo ráno

20.06.2015 13:41

    Co asi tak předchází opilcovu ránu? Opilcovu ránu předchází bouřlivý večer. A jak prožít bouřlivý večer? Jednoduše. Chce to pár lidí, pár džbánků vína a hudbu, která bude doprovázet taneční kreace vyšlé z módy. Tím pádem to chce lidi ve stejné věkové skupině. V mém případě ty, kteří už pamatují.
Páteční podvečer a následně i večer byl k tomuto setkání jak stvořený. Bylo nás asi pětadvacet. Věkový průměr možná pětačtyřicet až padesát sjednotil pohyby na tanečním parketu a zábavu obohatil o házení nafouknutých balónků. Taky jsem si na dva dupla. Je to úžasný pocit uvolnění, jenom je blbé, když nožka ujede a jen se tak sveze. Potom následuje balanc a hledání záchytných bodů. Záchytný bod jsem našla a pro jistotu jsem odhodila pantoflíčky, ve kterých se stejně nedalo tančit. Dalo se v nich chodit, sedět, jíst, pít, zpívat, ale tančit ne. Ale situaci jsem pěkně vyřešila a bylo mi fajn. Možná za střízliva a při denním světle bych se toho koberce štítila, ale požití alkoholu je výborný pomocník při impulsivním rozhodování a ztrácení zábran. 
    Takže jsem tančila bosky. Nevím, zda jsem působila jako dáma po celý večer, ale mám nějaké tušení, že občas se mi etiketa vymkla z rukou. Porušení společenských pravidel možná bylo i u ostatních, ale nechci po tom ani pátrat. Mně stačí jen to, co si pamatuji. Takže tanec bosky a co dál? Jezení řízku bez talíře, šlapání na balónky a možná i to nějaké slovíčko mi ujelo. No, vlastně to nemohlo být tak strašné. Dokonce si pamatuji, kdy jsem byla dovezena domů a drhnutí mých černých noh ve sprše kartáčem také nezapomenu.
    A jak tedy vypadalo opilcovo ráno? Vypadalo dobře. Šáleček presíčka mi zvedl náladu, vzpomínky na některé chvíle ji zase  trošičku zakalily, ale vcelku to hodnotím velmi dobře. A proč? Protože jsem po dlouhé době vypla, starosti jsem nechala před dveřmi hospody a šla s tím, že se prostě budu bavit. Podařilo se. A teď už sedím na chalupě, kochám se krásně rozkvetlým dvorem a přemýšlím o tom, jak jsem ten výpadek potřebovala.