Párty

    Mám ráda párty. Obzvlášť je příjemné se jí zúčastnit jako host, ikdyž také ráda připravuji pohoštění a zábavu pro druhé. Ale párty, na které jsme byli o víkendu, se zcela vymykala mým připravovacím možnostem, schopnostem, mé starostlivosti a velikosti nabízeného prostředí. Počtem lidí to byla taková větší svatba, množstvím pití a jídla menší svatba a dle druhů zábavy si přišel každý na své. Na pozvánce stálo, že každý přinese něco na společný stůl s pohoštěním. Přinesli jsme. Dále tam stálo, že vystoupí nějaký americký zpěvák a budou grilované klobásy. Vynikající klobásy byly a zpěvák také vystoupil. Ten se nám až tak vynikající zase nejevil, ale byl tam i německý, anglicky zpívající zpěvák a malý orchestr žesťových nástrojů a ti se nám jevili dobře. Jestli tam bude pití, nevěděli jsme. Bylo. Bylo tam pivo, voda a nějaké oranžové a hnědé sladké americké nápoje. To vše v půllitrových baleních. Systém občerstvování bezchybně fungoval jako samoobsluha. Velkou výhodou společnosti bylo, že nám nikdo nerozuměl. Mojí velkou nevýhodou bylo, že jsem nerozuměla nikomu, kromě našich českých přátel. V podstatě mi stačilo usmívat se jak jeliman a občas přikývnout.  Ale také jsem použila rodný jazyk. To v době mezi hudebními vystoupeními, když se hrál beach volley. Ten si mohl zahrát kdo chtěl. Stačilo si vyzut boty a jít. Naše hostitelka vyzula boty a šla. Také bych šla, ale nechtěla jsem se před německými zraky vzdát mých krásných červených umělých nehtů. Tak jsem tam jen stála a povzbuzovala a fandila a záviděla. Dobré bylo, když má kamarádka E mi říkala, že si říkala, kdo to tam řve česky. Co říkali členové germánského národa nevím, jak už jsem psala, nerozumím, ale tím to bylo velmi bezprostřední. Bezprostřední byly i děti, které si hrály na šedém písku volejbalových hřišť a přibíhaly ke svým rodičům jen tehdy, když měly hlad nebo žízeň. Nevadilo jim ani to, že zapršelo. Spíše vodu přivítaly, protože tím pádem byl písek tvárnější a lepivější. To byly šedé a obalené nožičky a ručičky, které pak byly rodiči čistěny, aby vůbec mohly děti domů. 
    A co se mi líbilo na párty nejvíc? Líbila se mi pohoda a klid, které párty ovládaly po celou dobu naší účasti. Lidé vypadali spokojeně, nikdo nebyl opilý, spontánně se všichni hostili a bavili a řešili jen sami sebe a ne nikoho jiného. Aspoň to tak vypadalo, ale když jsem jim nerozuměla, kdo ví?
    A ještě jedna docela důležitá maličkost. Stále jsme nechápali, kdo to všechno platí. Nechápeme to ani dnes, když už to víme. Vše bylo v režii hostitele a jeho ženy a jako poděkování sloužilo dobrovolné vstupné, které se při odchodu házelo do klobouku.
A jak jsme se na tuto párty dostali my? Jednoduše. Auty.