Pochvala

    Včera jsem procházela některými blogy zkušených blogerek a učila se. Některé byly krásně vystavěné, některé byly jednodušší. Některé byly čtivé, některé radící a některé chválící. Je pěkné, že už se i česká žena sama dovede pochválit. Jedna píše, že uvařila báječnou omáčku, druhá si chválí skvělé brambory. Třetí, že upletla kabátek pejskovi. Rozhodla jsem se, že je čas na samochválu i u mne. Neměla by to být chvála pro nic a za nic. Měla by to být chvála za ranní překvapení. Chtěla jsem upéct štrůdl s tím, že nejdřív pochválím sebe a potom mě pochválí nadšení snídající. 
    Ráno jsem vstala a v tichu naší chaloupky jsem vytáhla z ledničky listové těsto, okrájela a nakrájela jablka, zapnula troubu a začala tvořit. Těsto jsem válela porcelánovým válečkem po babičce. Při prvním tahu jsem si neuvědomila, že nejsem doma a jak jsem se natáhla, vzala jsem hlavou spodní okraj skříňky. Okamžitě se mi rožlo a já válela dál, přestože těsto neposlouchalo, přichytávalo se a trhalo. Jenže já, zručná cukrářka, jsem si s tím nehravě poradila.
Když jsem vytvořila patchworkový obdélník, rozhodila jsem po jeho povrchu, zkušeným pohybem, mletou strouhanku, nakladla kousíčky jablíček, poházela oříšky i rozinky v rumu, bez rumu. Tuto krásu jsem osladila medem. Ten mě trošku zklamal. Netekl. Systémem patláto jsem ho však dostala všude. Když jsem si umyla sladké olepení z rukou, natáhla jsem se pro skleněnou kořenku se skořicí. V přítmí kuchyňského koutu jsem si ji zběžně prohlédla a začala posypávat navrstvené lahůdky. Najednou jsem ucítila vůni mého oblíbeného koření. Koření, které ráda dávám na maso i na zeleninu, ale ne do buchet. Otočila jsem hlavu k drátěnému stojánku s kořením, kde na mě, vedle prázdného místa, čekala skořice. Koření, které chybělo, bylo kari. Jenže, já jsem opravdu šikovná. Kari, nekari, zamaskovala jsem stopy. Celý plát jsem hustě posypala skořicí, abych jí vynahradila dlouhé chvíle čekání. Závin jsem perfektně zabalila, potřela žloutkem, propíchala vidličkou a dala péct. Když se kuchyní začala linout vůně skořice, měla jsem vyhráno. Dokázala jsem to, jsem šikovná. A co bylo dál?
    Moji milí se ráno vrhli na bulky, které jsem upekla večer, když jsem zjistila, že odpolední dávka zmizela a na další den nezůstala ani jedna. Odpoledne jsme byli přát babičce k narozeninám, kde byla připravena spousta jídla a všichni si náležitě vychutnali chlebíčky, věnečky, řezy.
Štrůdlík jsme přivezli domů v plastové krabici, ve které ještě stále čeká na svou příležitost. Já na svoji už ani ne.
Ale oni mě určitě pochválí příště.