Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš

    U mě pocit štěstí nikdy dlouho nevydrží. Spíš jsem na tom tak, že se bojím pomyslet na to, jak mi je dobře, nebo na to, jak se mi daří. Má poslední myšlenka, tetelící se nad novou koupelnou a uklizenou chalupou vydržela docela dlouho. Celkem tři dny. Tři dny mě ovládal pocit krásného, čistého prostředí, které jsme od pátku dva dny uklízeli a zbavovali prachu, písku a nánosů po zednických pracech. Libovat jsem si začala v neděli odpoledne, pokračovala jsem celé pondělí, aby se mi v úterý oči zaplnily slzami. Bohužel, žádné slzy radosti, ale slzy starostí. O flíčku, který se včera objevil na zdi, jsem si původně myslela, že vystoupilo nějaké to maltování. Dnes ráno narostl flíček do rozměru fleku. Dokonce mokrého fleku. Utěšovali jsme se, že to bude jen nějaké těsnění v nové baterii a byl k ní tedy povolán odborník vodař. Ten vše prohlédl zkušeným okem, rozmontoval a povolal mistry obkladače. Před barákem nemáme už žádné volné parkovací místo a mně se vybavuje film Lucie, postrach ulice, jen s tím rozdílem, že nebruslíme, ale vrátili jsme se z lyžování. Zatím tady ještě chybí elektrikář, ale snad dnes nebude muset být povolán. Před chvílí proběhla porada řemeslníků, možná pokračovala ta páteční, kdy se tady všichni sešli naposled. Momentálně v koupelničce už chybí nějaká ta kachlička, baterie je odšroubovaná a neustále se ozývají pravidelné rány dlátem. Operace asi započala. Odstraňuje se horní vrstva, vykukuje šedá malta, která bude pravidelnými údery také odstraněna. Až za ní, vklíněna mezi cihly, bezmocně leží část trubky, která je zraněná a utíká z ní voda. Nevydržela jsem a šla se podívat, jak to vypadá. Vypadá to strašně. V krásné, nově obložené zdi díra. Na nádherné dlažbě, na kusu staré hadry hromada suti a v policích vyskládány všechny košíky s ručníky a různými hygienickými potřebami, na které se zvesela práší. Bože, proč samotného chlapa občas nenapadne, že co se nevyklidí, to se zničí, nebo budu zase všechno čistit a prát. Zasáhla jsem v pravý čas a rychle vše s nasupeným výrazem poodnášela. Jen jsem se vzdálila s posledním balíkem ručníků, uslyšela jsem sbíječku. Tomu říkám:" Za minutu dvanáct."
    Nyní se má mysl nachází někde nad věcí, kterou tvoří bezmocnost, čekání, odevzdanost a vděčnost všem, kteří rychle přispěchali na pomoc.
Do stejné řeky opravdu nikdy nevstoupíš dvakrát, ale občas se vykoupeš v některém rameni její delty.