Pokrok nezastavíš

    Toto jsem si uvědomila, když jsem se s dunící hlavou vlekla ze školy. Navíc se nade mnou stahovala mračna, ale mně bylo úplně jedno, co se spustí, protože já jsem v ten moment byla někde jinde, v jiné době, a přitom na významově stejných místech.
    Byla jsem u státnic, které jsme skládali ze staré i nové koncepce, protože v té době dobíhala stará a nastupovala nová. Výborné bylo, že jsem byla kvalifikovaná v obou proudech, což ale nedocházelo po mém nástupu do práce vedení školy a já jsem se musela s železnou pravidelností zúčastňovat školení nové koncepce, stejně jako všichni ostatní kantoři ze zvláštních. Dodnes si nepamatuji rozdíl v nabývání vědomostí u žáků. Vše pobírali naprosto stejně. Ještě bylo dobré, když se ve třídách zavedla selekce žáků na oddělení. Respektive skupina A a skupina B. V Áčku byli ti lepší, skupinu B tvořili slabší. Mnohdy skupiny netvořil nikdo, protože na tom byli všichni stejně. A všichni u nás byli vzdělavatelní. To na pomocné škole byli pouze "vychovatelní", ale netrvalo dlouho a pomocná se stala naší součástí a dnes jsou tedy vzdělavatelní všichni.
    A aby bylo jejich vzdělávání naprosto perfektní, vypracovali jsme postupně několik školních vzdělávacích programů tak, aby byly šité na míru podmínkám školy a jejích žáků. Začali jsme ŠVP pro základní školu praktickou, potom pro základní školu speciální, také jsme inovovali program pro žáky s PAS, vytvořili několik programů pro MŠ /podle postižení/, pro školní družiny, pro školu při nemocnici, a když jsme mysleli, že již máme za ta leta všechno, přišla změna.
    Budeme pracovat na novém vzdělávacím programu, aby pokryl nároky společného vzdělávání, a tak z minimálních výstupů, určených pro žáky naší školy, vytvoříme zcela nový vzdělávací program, jehož výstupy jsou takřka totožné s naším prvním ŠVP. Pěkné na tom je, že opravdu máme co dělat, neboť vytvořit dalších cca 300 stran tak, aby byly jiné a zároveň vyjadřovaly stejnou podstatu, nebude jednoduché a my se můžeme krásně seberealizovat, protože, jak už jsem psala, přece učitel nebude jenom učit. Učitel je navíc stále na nějaké cestě, což je pro jeho rozvoj ideální.
    Zajisté je hodně podnětné i to, že jsme státní služba, a tyto předpisy si "můžeme tvořit" sami. Jiní státní zaměstnanci taková privilegia nemají.
Možná jsem na nějaké  průběžné změny zapomněla, ale určitě byly všechny k dobru věci, což mohu za roky, odpracované ve školství, jen potvrdit.
Možná se také opakuji a o mnohých věcech z dnešního příspěvku jsem již psala, ale prostě to muselo ven a mně se udělalo líp. A také se říká, že opakování matka moudrosti. No, dál bych to něřešila, už je to tady.
    Domů jsem přišla ve chvílích, kdy začaly padat první kapky, hlava povolila a já jsem byla schopna popsat to, na co jsem myslela, než mě dojela na kole má kamarádka magistra a já jsem tok myšlenek na pokrok ve školství přerušila.
    A ještě jedna věc, kdyby se delší dobu neobjevoval žádný můj postřeh ze života, se psaním nekončím. Jen budu psát někam jinam, ale to dám určitě vědět, kde hledat.
 

Tímto děkuji vám všem, kteří si ke mně chodíte přečíst, co mě kde zaujalo, napadlo a na co jsem si vzpomněla.M