Pověry

    Dnes ráno jsem si uvědomila, jak počítám s tím, že když se něco přihodí, pak se ještě něco přihodí a ještě něco přijde do třetice. Nemusela jsem si to uvědomovat zrovna dnes ráno, protože to mám tak běžně, ale dnes jsem vyloženě čekala, co ještě přijde. Počítání nevšedních situací začalo tím, že jsem zavadila o skleněnou poličku, na kterou jsem chtěla vrátit řasenku a v ten moment z ní sklouzla rtěnka a brnkla o sklo níže, odtud se skutálel krém a mně se zároveň otiskly řasy pod levým okem. Proběhlo to velmi, velmi rychle a než jsem si to uvědomila, už jsem napravovala škody. Vše jsem rychle uložila na správná místa, kus ze sebe jsem odlíčila a znovu nalíčila a šla. Při sbíhání schodů mě jen napadlo."To nám to dnes pěkně začíná." A opravdu se začala odvíjet řada drobných, neobvyklých příhodiček, které šly do třetice. A to celkem dvakrát. Zmíním se jen o poskočení auta, o placení menší částkou v pekařství, než po mně bylo požadováno, atd. Prostě se mi dnes opět dařilo naplnit můj den nečekanými zvraty a obraty, které ale všechny určitě nebyly založeny na mé pověrčivosti.
    Celkem moc pověrčivá nejsem, jen sem tam mě něco zaskočí. Jinak se snažím myšlení prostoupené pověrami odbourávat. Například. Když mě svrbí dlań, neřeším, která to je a která bere. Vždy si zdůvodním, že ta, která mě svědí, bude brát. Kominíka nevnímám vůbec, ani když chce strašné prachy za to, že se podívá zrcátkem do školního komína. Naposledy jsem pomyslela, že přináší štěstí, když jsem ho potkala ve škole před mou maturitou z biologie. Sice jsem na hnědých, slavnostních šatech z diolenu neměla knoflík, ale i tak mi mohl s tím štěstím trošku helfnout.
    Co mi ale vadí, je černá kočka. Ta mi nesmí přeběhnout přes cestu. Vlastně já ani nevím, kdy se mi tak stalo naposledy, protože jakmile vidím černou kočku, odvracím zrak. Pokud neřídím. Možná je ani nevnímám, jelikož náš Mikešek je také celý černý. A zajímavé je, že u něho mi ani nedošlo, že  mi nesmí zkřížit cestu. Teď si uvědomuji, že mi asi ani ty kočky už nevadí.
    A tak tu sedím a přemýšlím o tom, že jsem vlastně pověry vymazala z mého myšlení. Vždyť z trojice je už šestice a o šestici, co vím, se nikdy nikde nemluvilo. Jenom nevím, proč mě svrbí nos. Ale proč bych měla dostat?