Správné studium
Vystudovala jsem špatnou školu. Vystudovala jsem ji proto, protože jsem se chtěla kvalifikovat na to, co budu dělat s chutí a radostí. Vystudovala jsem a od nástupu do zaměstnání se začala školit. Jenže v současné době to vypadá, že všechna školení, která jsem absolvovala, abych nezaspala v minulém století, jsou mi k ničemu. Novinky se nekompromisně derou dopředu a je třeba s nimi držet krok, jelikož mé pracovní metody jsou výsledkem souhry spousty činitelů. V mém povolání musím mít cit pro práci s lidmi a prokazovat porozumění. Zásadně musím rozvíjet schopnosti pro činnost v různých oborech. Nesmí mi chybět pevné nervy a umění zvládnout psychologický profil útočníka. Také je dobré dokázat se orientovat ve vyhláškách, zákonech, nařízeních vlády. Ovládání technických novinek a vedení vyšetřování krádeží a napadání nevyjímám. Poskytnout první pomoc a odhadnout zdravotní stav patří mezi priority stejně tak, jako předpisy bezpečnosti práce. Určitě to není všechno, za co beru mzdu a kterou mi, po velkých tahanicích, vláda občas zvýší.
A tak přemýšlím, jestli jsem vystudovala správnou školu. Chyběla mi tam ekonomie, právo, inženýrství, kriminalistika a jiné obory, které se dnes studují jako specializační. Například BOZP nebo IT. A co bych tedy měla vystudovat, abych se v dnešní, náročné době cítila lépe?
Vím to zcela jistě. Například psí psychologii. Kamarádka zašla ke psí psycholožce v dobré víře, že jí poradí, jak zvládnout svého psa útočníka. Dobrý nápad byl odměněn ještě lepšími radami. Paní psycholožka byla zaplacena za půl hodiny rozhovoru pěti sty korunami českými. Od té doby, když jdeme na návštěvu, má pes náhubek. Přesto si ho nesmíme všímat a doslova děláme, že tam není. Jen návrh trestu přátelé nepoužívají. Proč? Vysvětlím. Za ty peníze se jim dostalo této rady. Pes, aby se dokázal cítit provinile, musí být za prohřešek potrestán jedinečným způsobem. Do místnosti, ve které přebývá, je dobré vhodit například plechovku naplněnou mincemi. Jejich rachot ho poleká a on si to zapamatuje. Má to malý háček. Pes nesmí vidět hazatele a musí si myslet, že to spadlo shůry. Takže je potřeba plechovku vhodit tak, aby pes neviděl nikoho ve dveřích. Prostě být rychlý zpoza rohu. Když jsem to slyšela, hned jsem si představila vzduchem letící plechovku, cestou beroucí lustr. Letící, rotující, ničící a dopadající do sbírky broušeného skla, kterou kamarádka vlastní. To pro případ, že pes je v obýváku. V kuchyni by mohla rozbít okno, nějaký ten přístroj, porcelán a v dalším pokoji třeba televizi nebo počítač. Měla jsem být psí psycholog. Peníze jisté, odpovědnost žádná a znalosti konstantní. Vlastně ani nevím, jestli toto platí na všechny psy. Asi to bude na ty větší, malého bych tím mohla i zabít. Ale to bych nastudovala. Smůla je, že se velkých psů bojím a nevím, jestli je do poradny páníčci občas nevodí.
Nebo jak jsem se dnes dočetla na netu. Nějaká paní vydělala v 19. století na nápadu s výrobou přání k Valentýnu asi milion, ne českých peněz. To by taky nebylo špatné. Nesnáším anglosaské svátky, přijímané mladšími generacemi za své, ale možná by mě uživilo, kdybych prošla kalendáře a začala na nějaký, neobjevený svátek sázet. Nebo i objevený. Co tak Den díkůvzdání, nebo Den nezávislosti. Určitě by se na to někdo chytil. S tímto ale nějak váhám, to bych šla do rizika.
Co bych však s určitostí mohla dělat, je městský strážník. Maturitu mám, předpisy se naučím, chodit umím, ve vytýkání prohřešků a detektivní práci mám praxi. Ne, to taky nebude to pravé. O prázdninách by mi bylo v uniformě horko.
Raději zůstanu tam, kde jsem. Ikdyž jsem vystudovala špatnou školu, během let vše postupně doháním. A ve kterém povolání bych mohla upravovat plán práce podle situace a šít vzdělávání na míru? Nikde. Také je skvělé, že u nás nikdy nezaspím na vavřínech. Možná jsem se do studia trefila. Teď si uvědomuju, kde jinde bych si mohla neustále a plynule rozšiřovat své obzory, být kreativní a flexibilní do pozdního věku a neustále čekat na překvapení. Ještě, že jsem si to tak pěkně srovnala v hlavě.
Vystudovala jsem správnou školu.