Předpoklad

    Předpokládala jsem, že když se vrátíme do cizí země, ve které máme vše odzkoušené, že nás nemůže potkat žádný zádrhel. Byli jsme v ní několikrát, všechno jsme si ohmatali a prošli běžnými situacemi, takže jsem v duchu předvídala, že to bude bez překvapení. Jasně že nebylo. Předpoklad nebyl správný a opravdu ani zážitky nebyly jednotvárné. Ubytovali jsme se v našich oblíbených apartmánech a vybrali se do blízkého komplexu termálních lázní, ležících asi 200m od nás.
    Placení a vstup k teplé vodě proběhl zcela běžně, navíc jsem vysvětlila nějaké české rodince, neznalých poměrů, kdo, co a jak. Ležení v bazénech, jejichž obsah pomáhá pohybovému a dýchacímu ústrojí, nám šlo také báječně, stejně jak využívání tobogánů našim chlapečkem. Navíc mou hlavou probíhal pocit, který na základě sledování návštěvníků, zmenšoval můj stav komplexů zimního těla v plavkách. 
    Neuvědomovala jsem si ani to, že jsem v zemi, ve které se rodnou řečí domorodých obyvatel nikdy nedomluvím. Přestože mi ugrofinská skupina jazyků v učení nějak utekla, vždy jsem se tady nějak dohodla. I česky.
    U pokladny slečna hovořila více jazyky. Tam problém nebyl. Tam nikdy problém nebyl. Problém nikdy nebyl ani v šatnách, ani ve vodě, ani v restauraci.
    Ale vše se může změnit, například při objednávání večeře. Samoobslužná restaurace má perfektně nafocená jídla a u každé fotky je popis pokrmu maďarsky, německy a česky. V minulosti stačilo říct pár českých slov, podotýkám přesně tak, jak byla uvedena na ceduli, a jídla byla v ten moment připravena. Toto fungovalo v celém areálu, ve všech občerstvovacích stanicích. V zimě je v provozu jen jedna, do které jsme se my, "znalci místních poměrů", vydali.
    Na místo jsme přišli ve správném čase, kdy u obrazového jídelníčku stálo málo lidí, a tak jsme si mohli v klidu vybrat, abychom vzápětí přenesli své přesně formulované požadavky na slečnu za pultem. Začala jsem tím, že chci dvě dětské porce. Jednou to, podruhé to. Bohužel. S češtinou jsem neuspěla, slečna chtěla slyšet angličtinu. Tak jsme komunikovaly v této řeči a já jsem během ní nabývala dojmu, že slečna ji umí ještě míň než já. Nevadilo, zvládly jsme. Potom došlo na objednávání dospělých porcí. Zvládly jsme i to, jsem si bláhově myslela. Dostala jsem číslo 38, které mi zaručovalo přísun přichystaných talířů. Tím pádem jsem se mohla posunout k pokladně a dokončit své dílo. Tam mi bylo divné to, že když jsem si chtěla vzít z ledničky pití k dětským jídlům, začala pokladní vysvětlovat /v němčině/, že dětské porce nemáme. Také mě zarazilo, že platím méně, než jsem předpokládala. Ale domluv se s Maďarem. Vůbec jsem nastalý stav věcí nechápala, jelikož jediné, co jsem bez brýlí viděla na lístku, byly čtyři položky. Jaké byly, mi přečetl náš chlapeček až u stolu a v maďarštině. Díky ceně, kterou jsem zaplatila mi naskočilo, že na lístku byly zvlášť masa a zvlášť přílohy. To se potvrdilo, když nám slečna přinesla jídla. Byla opravdu jen dvě. Původně to vypadala, po příhodě s pitím, že jsou obě dospělácká. Jakmile však můj chlapec prostudoval lísteček z pokladny, pochopili jsme, že podle ceny je jedno tak a druhé tak. Navíc u "velké" porce byly místo brambor hranolky. Takže jsem šla znovu do řady a cosi doobjednala. Přestože na mě slečna zprvu nechápavě hleděla, vyšlo to na první pokus a dostali jsme dětské jídlo i s pitím. 
    Předpoklad, že si nemusím dělat starosti s jídlem, vyšel. Předpoklad, že to půjde snadno, nevyšel. A jak jsme tedy nakonec večeřeli? Asi takto. Můj chlapec a naše mami měli dětské porce. A já s naším chlapečkem jsme se podělili o jeden talíř. Já maso, on hranolky, já zbytek hranolek a stačilo nám. Chlapeček to zajedl nanukem, který mu v závěru objednávek přinesla slečna od pultu.
    A potom, počítejte se známými situacemi a předpokládejte hladký průběh. Stačí dát za pult někoho nového a česká řada je v háji.To jsem si uvědomila, když jsem při objednávání zaslechla šeptající paní stojící za mnou. Obracela se k manželovi s obdivnými slovy" k mé osobě: " Ale ta paní umí anglicky." 
    Chudera netušila, že má angličtina stačí právě na to jídlo, a že když se dva chtějí domluvit, musí znát stejná slova. Bohužel slečně za pultem právě tato slova chyběla v češtině, angličtině a němčině a mně zase v maďarštině a němčině.
    Předpokládám, že zvládnutí večeře nás posunulo dál a příště to bude pohoda. Možná bude za pultem někdo jiný, možná se slečna zaučí nebo možná jen budu ukazovat na obrázky.