Dárek všedního dne

    Dnes jsem dostala dárek, respektive telefonické oznámení o tom, že dostanu dárek. Nemám narozeniny ani svátek, mám obyčejný všední den, a do toho dárek, který si musím vyzvednout. Mám z toho velikou radost a také mám hodnou sestru, která nemyslí jen na sebe, ale i na nás kolem ní, kteří jsme méně zruční, tak trošku gramlaví a vyrovnané řady nití nám už v obchodě dělají zle. A tato moje neúnavná a pracovitá sestra, na rozdíl od nás dvou zbylých, jinak šikovných, má ráda nitě, jehly, nůžky, látky, šicí stroje, nimravou práci, řezací nože, pravítka, žehličky a knoflíčky. Také miluje malinké kousíčky látek, které s láskou přišívá k sobě, aby jí vznikla větší plocha. Barevná plocha. Plocha, která má jakýsi systém a řád.  My s druhou sestrou máme rády plochy velké, neroztržené, natož abysme něco stříhaly a potom dávaly pomocí jehel a nití k sobě. Teď si uvědomuji, že v jednom si jistá nejsem. Nevím, jak to má s náprstkem. Třeba moje babička vyšívala a vždy měla nasazený náprstek. No nic, to zjistím, ať je informace úplná.
    A tato šicí sestra se naučila ušít panenku. Asi má ráda výzvy, jelikož si myslím, že tady překonala sama sebe, ale ušila si krásnou panenku švadlenku. Prostě celá ona. Sice ta postavička připomíná spíše Barbie, vlásky jsou také zjevně jiné, ale švadlenkovský motiv je jasný. V podstatě ani nechápu, jak to dala, protože já bych skončila jen při pohledu na vzor. A najednou se na jejích stránkách objevila trojice panenek a u nich nápis Tři sestry. Nadpis nebyl inspirován Čechovem, ale naší rodinou. Hned mi naskočilo, že zelená jsem já a vůbec mi nebylo jasné, proč šla do té nimravé prácičky znovu.
    Dnes už to vím. Ony jsou to tři sestry a jsme to my. Červená je autorky, zelená moje a modrou dostala naše nejmladší, která je momentálně po třetí operaci kolene, a tedy moc toho nenadělá. Zrovna dnes jsem jí doporučila, aby vyšívala, ale jsem si zcela jistá, že není proč, když ta naše prostřední obstará všechny bytové doplňky sama.
    Lajlo, moc děkuji. Ani ve snu mě nenapadlo, že zelená Tildička bude moje, a že tys mně ji nejen ušila, ale i vymyslela místo, na kterém mi bude dělat radost a zdobit chalupu. A víš co je na tom všem nejkrásnější? Tvá nezištnost, a to, že to všechno zvládáš bez náprstku. Jak jsem před chvílí zjistila, když jsem tě vyrušila od sbírání prádla.