Procházka

10.06.2015 18:24

    Opět jsem prošla kouskem našeho města a opět jsem viděla nové věci nebo ty, kterých jsem si dříve nevšimla. Má cesta vedla kolem nákupního centra a okolo městského parku na poštu. První zážitek byl velmi prostý. Potkávala jsem spoustu odpočívajících lidí na lavičkách na obou místech. Mám dojem, že už byli všichni pěkně opálení, kdežto já jsem letos slunko ještě nestihla, přestože valí nepřetržitě čtrnáct dní. Anebo to možná bude tím, že jejich pigment je silnější než můj. Kdysi mi také stačilo se jen projít a byla jsem hnědá, dnes je to bohužel jiné. V současnosti mé grilování musí mít pevná pravidla, abych si náhodou ještě neublížila a navíc mám pocit, že nejvíc pálí, když jsem v práci. Holt, každý máme jiné geny. Také je možné, že slunící se lidé pracují v noci a přes den odpočívají. Zajímavé bylo také to, že těmito opálenými lidmi byly obsazeny všechny lavičky před obchody a také v parku. Některé skupiny raději seděly ve stínu. Možná proto, že už měli opalování dost. Důležité je, že všichni dodržovali pitný režim a to vím jistě.
    U parku jsem si všimla nejenom návštěvníků, ale také cedulí u vchodů. které nenabádaly lidi k opatrnosti a slušnému chování, ale přímo zakazovaly různé činnosti a aktivity, nevhodné pro tento oplůtkovaný kousek našeho města. Vzhledem k návštěvníkům se mi to zdá takové přísné. Někdo by si mohl říct, že to je až diskriminující. No, kdo by lezl do parku lámat větve, odhazovat špačky nebo rozdělávat oheň, když jsme my Češi tak kultivovaný národ a vážíme si všeho, co vybudujeme. Je to možná proto, kdyby náhodou přišel nějaký cizinec, nebo také ještě nezabydlený občan, který má jiné návyky a způsoby konzumace života. Je dobré, že pro tyto lidi, kteří třeba neumí dobře česky, je vše vyobrazeno a tak mohou pochopit všichni o co správci parku jde.
    Ale nebudu se tím trápit. Nejsem žádný ombudsman, abych se zabývala právy cizinců, přistěhovalců či našich domestikovaných starousedlíků.
    Více mě trápí naše česká pošta a dnešní její návštěva mě nepřesvědčila o kvalitách jejích služeb. Ale o tom napíšu někdy příště. Abych si spravila náladu, vracela jsem se zpět stejnou cestou a kochala se pohledem na náš upravený park, diskutující návštěvníky, umývající se děti u vodotrysku a vnímala jsem tu pohodu, kterou si někteří lidé umí vytvořit i z mála.