Prostě nejlepší

    "Jsi prostě nejlepší," zpíval ráno Lešek Semelka v radiu, když mě můj chlapec vezl do práce. Pochopitelně jsem okamžitě využila slova písně k tomu, abych zahlásila, že je příjemné, když o mně někdo zpívá už ráno. Tím se stalo, že přišlo pousmání z druhé strany, které původně nebylo v úmyslu. A teď přicházím k tomu, proč mě do práce vezl můj chlapec a proč nebyl úsměv plánovaný. Protože mě vezl do práce, zajisté s radostí, ale auto zase odvážel do servisu, neboť jsem včera po zaparkování z něho nemohla vystoupit. Nešly otevřít zevnitř dveře a já hleděla jak surikata, co že se to děje. 
    Ale abych se vrátila k obsahu písně, zpívala se tam i jiná lichotivá slova, ale nějak se k nim už nikdo nevyjadřoval, neboť první a zároveň poslední hláška stačila. Škoda. Já,"prostě nejlepší," jsem vylezla místo před školou před obchodem, abych doplnila zásoby, což se mi ale dnešního rána nepodařilo. Stála jsem před dvojitými skleněnými samootvíracími dveřmi samoobsluhy úplně sama, kdežto mezi jedněmi i druhými dveřmi leštily tři prodavačky jejich sklo. Já jsem nejdříve jenom stála. Pak jsem dělala jakési pohyby rukama a vrchní částí těla a doufala, že mě čidlo zachytne. Potom jsem kolem nich začala popocházet. Sázela jsem na nohy. A zase nic. Srovnávala jsem otevírací dobu s časem na hodinkách. Všechno sedělo, jen jsem stále nemohla být vpuštěna, abych vyměnila peníze za zboží. Leštící děvčata v mezidveří, předpokládám slepá a němá, se tvářila tak, jak kdybych byla neviditelná, zatímco já jsem venku zmateně, překvapeně a nechápavě zírala do skel. Zase přišlo: "Co se to děje?"
    Nedělo se nic. Byl klid. A já, tedy zklidněna, jsem spatřila ve spodní boční pravé části dveří asi 130cm nad zemí cedulku, trošku nenápadně nalepenou, informující o inventuře. Ale než jsem na ni došla, už jsem si tak nejlepší nepřipadala. 
    Ze školy mě vezla magistra a ta je také "nejlepší." Pobavila mě tím, že nemohla pro změnu auto odemknout. Nejsem škodolibá, ale prostě jsou dny aut. A když už se ledy prolomily a dveře se otevřely, musely být znovu zavřeny, zamčeny a my šlapaly zpět do práce pro její nákup, který zůstal ležet někde na křesle.
    No a už to zkrátím, jelikož se dál nic podstatného neudálo. Kromě toho, že jsem nasypala prací prášek do nádobky na aviváž, a když jsem ji pracně vyčistila, podařilo se mi nalét aviváž místo prášku. Nyní mohu konstatovat, že zásuvka na prací a máchací prostředky je krásně čistá.
    A jak ta slova písně byla dál? Mám pocit: "Jsi gejzír léčivý," ale to raději nebudu ani rozebírat. "To je přece jasné," šeptám ve své skromnosti.