Pýcha předchází pád

    Dnes se mi při odchodu z práce vybavila jedna úsměvná vzpomínka, která je navíc poučná. Pochopitelně nejvíce pro mě.
    Byl krásný, mrazivý den, pracovní doba skončila a já se těšila na procházku cestou domů. Než jsem se sbalila, odskočila si, zvýraznila se rtěnkou a pochválila se v zrcadle to  trvalo. Ale spokojená a děsně šik jsem si vykračovala kolem hlavní silnice do centra města. Zajímavé bylo, že se všichni řidiči, jedoucí mým směrem, s úsměvem otáčeli a prohlíželi si mě. Byl to úžasný pocit. Pěkně sladěná, upravená, usmívající se jsem se pomalu myšlenkami dostávala mimo realitu. A protože nic netrvá věčně, začalo i mně docházet, že růžová barva mezi mnou a silnicí se nějak začíná stírat a měnit se na šedou. V mé hlavičce, která spadla po delší chvíli z oblak, začaly zvonit poplašné zvonky, jenže jsem nevěděla proč. Černý klobouček seděl. Ne jak kdysi, když foukl vítr a můj vínový klobouk létal po pískovišti. Kožíšek byl jako přímo šitý na mne a díru v kapse nikdo neviděl a černá kolová úpletová sukně mně tak slušela, přestože mi spodním lemem čistila kozačky. Tak co se to mohlo stát ? Mimoděk jsem si úpravným pohybem sáhla vzadu na sukni, jenže ona tam nebyla. Nebyla tam celá, byl jí tam jen kousek. V první fázi mě napadlo : Kde je ? V druhé fázi mi mé myšlení odpovědělo. Její spodní lem nečistil vzadu mou zimní obuv, nýbrž byl pevně zastrčen v mých kalhotkách, které se pochopiteně nacházely pod mými punčocháčemi. Takže část sukně byla docela dobře ukryta, ale jeden zadní kus mého těla byl odkryt. Vlastně byl zakrytý kalhotkami a punčocháčemi. V ten moment to na můj zadek bylo málo a na mé ego víc než dost. Třetí fáze odpovídala úpravným pokusům, kdy jsem škubala vzadu sukní a snažila se dostat do normálu. Červená jsem byla jak malina. Co neudělal mráz, dokončil stud. Klobouček mi padal, v kožichu bylo horko, kabelka mi zavazela a jako bonus jsem měla jistotu, že kolemjedoucí mají čím dál lepší podívanou. Dodnes nevím, jak je možné, že jsem necítila vítr v těle. Zřejmě to bylo teplým prádlem, které mělo zůstat skryto pod elegantní sukničkou.
    Ano, slušelo mi to díky mé sladké nevědomosti. Ano, pobavila jsem spoluobčany. Ano, pýcha předchází pád.

Do práce  se perfektně hodí kalhoty. Jsou pohodlné. Zakryjí co mají. Jsou elegantní a móóóc mi sluší.
Jo a ještě jedna věc : Tam i zpět jezdím autem.