Sádlo

    Sádlo? Klasická, běžná otázka, na kterou může odpovědět jen zasvěcený. V tomto případě jsem to já. Ikdyž se převážně snažím dělit si stravu, cpát se zeleninou, vyhýbat se cukru a tukům, často tuto otázku slýchávám. Naštěstí se nedotýká a netýká mé osobnosti, ale vztahuje se k mému, takřka pravidelnému nákupu. Slýchávám ji v poslední době každý týden v sobotu, sotva otevřu dveře u řezníka. Ostatních lidí se tam ptají" "Co si přejete?", nebo "Co vám můžu nabídnout?" Na mě stačí pohlédnout a vyslovit:"Sádlo?" A potom žena za pultem jen čeká na mnou vyslovenou číslovku. Tento týden jsem přišla výjimečně v úterý. Otevřela jsem dveře a okamžitě po pozdravech padla otázka. Sádlo? V tu chvíli jsem nevěřícně zírala na vyrovnané řady kýblíků se sádlem.To se tak často nestává, spíše populární sádlíčko chybí.
Potěšena plným chladícím regálem jsem odpověděla, že ne dnes, ale až koncem týdne. Paní prodavačka, znalá poměrů na vesnici a vědoma si kvality výrobku a koupěschopných občanů, mi hned nabídla, že mi ty tři kbelíky raději odloží. Zlatá žena. Plně si uvědomuje, že cca sto kilo sádla málokdo koupí za pět měsíců. Je fakt, že asi po dvacátém dvouapůl kilovém balení jsem jí vysvětlovala, že to nikde neprodávám, ale že je to pro potřebu mých přátel a kolegů, kteří se po zkušenostech navrací k tomu, čím byli krmeni a vyživováni v době růstu a vývoje. Pochopitelně, že vyzkoušeli nově se valící trendy světových kuchyní, ale také například zjistili, že se řízky na olivovém oleji smažit nedají. Dále, že se olivoil nehodí ani pod guláš. Zajisté ho používáme, stejně jako olej řepkový i slunečnicový, ale česká a moravská kuchyň je prostě postavena na sádle. Vhodný olej rádi pustíme do našich receptů, protože i všemocné sádlo občas někde nepasuje. Určitě z něho nevyrobíme majonézu ani ho nerozpustíme do salátů. Jeho vůně však prosytí celou kuchyň, když se lehce rozpouští a rozpaluje pro osmažení cibulky či zeleniny, nebo jiného základu pro masa a omáčky. A takový čerstvý krajíc s voňavým sádlem, solí a cibulí nadchne každého našeho krajana. Možná to působí nezdravě, ale ani vědci si nejsou moc jistí a každou chvíli zdravé trendy mění s výjimkou rybího tuku.
Dnes se mi žádost na "podporu zdravého vaření" zvedla o jednu dávku. Sedli jsme tedy ihned do auta a jeli, než zásobičku vyprodají. Paní prodavačka prodávala a sám pan majitel se nám začal věnovat. Poprvé v životě jsem vybrala v masně banány a pak jsem se jala vysvětlovat, jak to máme s odloženým sádlem. Buď jsem na to šla špatně, nebo mě nevnímal. Pomalu zvedl hlavu a zeptal se. Osm? Zvyk je zvyk. Vrátili jsme ho do dnešní skutečnosti. On vylovil tři balení s nápisem nebrat, přidal k tomu ještě jeden kýbl z police a zvážil banány. Po zaběhaných rituálech, jako je placení a pozdrav, přišlo: "Přijďte zas."
    A to my přijdem. A přijdem rádi. Vždyť kolika lidem jsme už udělali radost. Určitě už teď vyškrabuje někdo z našich známých zbytky sádla ze stěn umělohmotného kýblíčku. Jen aby bylo a my mohli dál těšit lidi v našem okolí a lidi v jejich okolí.