A někdy to tak přijde

    Kanadský žertík je výborná věc na oživení stojatých vod. Jen to nesmí být žertík trapný, nedokonalý, suchý a ponižující. Musí být hlavně vtipný, snadno proveditelný, neubližující a vztahy nezhoršující. Ve svém životě jsem byla i spouštěčem i účastníkem i nachytaným i přihlížejícím těchto zábavných momentů. 
    Trošku odbočím. Když jsem se dnes ptala žáků jaké zvířata chováme na maso, tak jsem kromě užovky, zmije, kočky a psa zaslechla slovo kůň. Nějakým způsobem jsme všichni spolu domácí zvířata proselektovali, ale końský salám zůstal viset ve vzduchu.  A moje asociace ihned toto téma zpracovaly.
    Kdysi dávno jsme měli bezvadnou partu, se kterou jsme jezdili na hory a každý bral něco dobrého na stůl. Jednoho roku jsme nechali pěkně vysušit štanglu koňského salámu, kterou jsme jeden večer nakrájeli a nabídli ostatním. Salám vypadal nádherně, měl krásnou barvu a lákavě voněl. Nakrájená kolečka docela rychle mizela z talíře, když se kdosi zeptal, co to je zač a pěl na uzeninku chválu. Nebyl sám, komu se dělaly boule za ušima a také nebyl sám, kdo pochvaloval. Zatvářili jsme se trošku záhadně. Je jsme nechali ještě chvilku v napětí a teprve potom pronesl můj muž ledabylým hlasem. "To přivezl tady kámoš ze Švýcarska." Kámošova žena, která neměla o ničem ani potuchy, vyvalila překvapeně oči a kámoš skromně dodal:"Ale je tam málo k dostání a je hrozně drahý, to sa nedá dovézt jen tak." Všichni začali s respektem zírat na zbytky, protože oslí salám/jak jim bylo řečeno/nikdy nejedli. Natož, aby jedli tak drahý salám. A zároveň si uvědomovali, že asi už nikdy takovou lahůdku nedají. Barvu jsme přiznali až za několik dní, aby si vzpomínku na drahou, švýcarskou mňamku pěkně užili. A dokonce tomu, kdo chtěl, jsme ji zakoupili a pěkně vysušili.
    Vzpomínám si ještě na jednu pěknou příhodu. Nebyla se salámem, ale hlavním artefaktem bylo pivo. Když se v našem městě, v obchodě zvaném ESO, objevily první plechovky piva, to byla bomba. Do tohoto obchodu jsme se normálně chodili všichni dívat jak na výstaviště a hádali jsme co je co. No, ale nekupte si něco luxusního a nepostradatelného, když už vám udělali takový obchůdek s cizími obaly a nápisy, abyste se mohli cítit ekonomicky silní. Kromě předražené plechové krabičky s capucinem jsme vzali aj pivo. Pivo se vypilo a vzácná, prázdná plechovka zůstala stát na stole. Díky "dokonale načasované" náhodě k nám přišla návštěva. Stavil se jeden kamarád, který zásadně nepil naši desítku, protože to sa nedá, ale jinak měl pivečko velice rád. Posadil se a vykládal, jak kluci nadávají na to pivo z plechovky z ESA. Tím probudil čertíky v našich hlavách a situace se pro nás začala vyvíjet velice slibně. Nabídli jsme mu to "hnusné pivo v plechu" z předraženého obchodu a on ho kupodivu vypil s velkou chutí, chválou a překvapením, jak je dobré. To, že jsme mu do prázdné plechovky nalili naši desítku, jsme mu raději neměli říkat. Ale to jsme si uvědomili, až nám přišly na dobírku dvoje kraťasy značky Láďa. Byly šedozelené, tuhé, odporné a drahé. Na dobírku jsem si půjčila, přestože to bylo v době, kdy jsem si musela pamatovat, zda něco objednávám. Prostě jsem si nebyla jistá. Balík jsme tedy vyplatili, otevřeli, vybalili, pobrečeli, zabalili, odnesli na poštu a nikomu jsme se o tom nezmínili. A náš přítel? Ten musel být docela dlouho zvědavý, jestli byla jeho objednávka vyřízena.
    A co je ještě v partě přátel velice účinné? Když někdo miluje vaši tvarůžkovou pomazánku, nesnáší Ramu a jednou s plnou hubou pronese, že dnes je ta pomazánka nejlepší, co jsem kdy udělala. Na to stačí krátká odpověď:" To protože je výjimečně z Ramy:" Ale pozor! Taková krutost se může vymstít.