Šniclhaus

      V Heidelbergu jsme si oblíbili jeden podnik, ve kterém jsou schopni připravit na sto druhů řízků. V podstatě je základ u všech stejný, a to buď řízek přírodní, nebo řízek obalovaný. Obalované řízky vedou. A tyto řízky jsou usmažené a upravené dle nabídky. Například jsou polité nějakou omáčkou, nebo mají přidány slaninu, houby, různou zeleninu, banány, čokoládu, sýr a podobně. Nutno ale podotknouti, že jsou všechny z libového masíčka a jsou měkoučké a lákavé. Možná proto na ně rádi chodíme. Zajisté to není často, neboť toto místo je docela hodně vzdáleno našemu bydlišti, ale když máme příležitost, jdeme.
       I minulý pátek jsme šli připraveni na pořádnou dávku čerstvého, horkého jídla a s myšlenkami, jaký "šnicl" si vybereme tentokrát. Já jsem měla jasno už v Česku. U mě vede řízek číslo 21 - Florenc. Můj chlapec se zase těšil na svoji devítku. Tak se i stalo. Já jsem měla řízek se špenátem a vejci, můj chlapec zcela klasický, plněný šunkou a sýrem. Také byly toho dne u našeho stolu objednány řízky Hungarish a Mexiko a ještě jakýsi, už nevím jaký, ale měl na sobě sušené švestky. Některý řízek se dokonce opakoval. Musím podotknout, že jít za tímto gurmánským zážitkem hladný, je úplně ideální stav. Tak to bylo i u nás a už příchod do restaurace vyvolával slinění. To někteří zahnali pivem, jiní Radlerem. Kdysi, jako malé dítě, jsem pro toto pití jezdila na kole do vesnické hospody. Babička mi dala konvičku a já čekala u výčepu, až v ní hospodský pěkně smíchá pivo se žlutú sodovkú. Dnes se tomuto pití říká ovocné pivo nebo Radler. 
        Krmení jsme zahájili salátem, který byl podáván jako předkrm a hned na to se už valily na naše stoly velké talíře s kouřícím jídlem a misky s francouzskými hranolkami. Ty jsme si nabírali podle chuti a plnosti. Pro osm lidí jich byly dvě plné mísy. Chci říct, bylo toho všeho moc, a tak jsme hodování ukončili malinkým, černým, hořkým presíčkem a loudavě jsme se vraceli na městskou dopravu, aby nás dopravila k domácímu odpočinku. Slogan " Jez do polosyta!" zůstal ten den zcela zapomenut.
        A tady je pár vzpomínek na naši poslední návštěvu.