Spánek

    Mám lehký spánek. Jen se něco šustne, jsem vzhůru. Ráno potom vstávám s pocitem, že jsem nic nenaspala. Zajímavé je, že dvakrát v životě a to vím jistě, jsem musela spát přes můj lehký spánek docela těžce. Poprvé to bylo před dávnými lety. Večer jsem uléhala sama a můj muž se vrátil z jakéhosi večírku někdy v noci. Podivné bylo, že jsem ho neslyšela ani otvírat ani zavírat dveře a ani uléhat do postele. Je zajímavé, že přestože spím velmi lehce, jsem té noci neslyšela ještě spoustu zvuků. V noci opravdu přišel, to vím, jelikož ráno ležel vedle mne. Ale to, že spí v naší posteli, bylo toho rána jaksi nepodstatné a zaregistrovala jsem ho až na druhý pohled. Můj první ranní pohled patřil jedoucímu výtahu. Chvíli jsem nechápala, jak možu vidět po probuzení jedoucí výtah v drátěné kleci. Posadila jsem se, zamrkala, ale už jsem viděla jen drátěnou klec. Výtah projel. A v tom mi to došlo. Ten bídák zapomněl při nočním příchodu zavřít dveře od bytu. Ty nebyly přivřené, nýbrž otevřené dokořán, aby kolemjdoucí nejezdiči výtahem mohli zkontrolovat jak spíme. Byt má dveře situované tak, že přímo z mé postele, za podmínky otevřených dveří z ložnice, vidím na vchod. Toho krásného letního rána byla tato podmínka splněna, ale místo vchoďáků výtah. Té noci lehké spaní nějak nefungovalo. Zato druhý den fungovaly velmi dobře mé hlasivky při vysvětlování si proběhlých událostí minulé noci. Jo a ještě bylo dobré, že naše sousedka, kamarádka, mi říkala, že viděla, jak šla kolem, že máme otevřené, ale myslela, že větráme. Chtěla bych vědět, kolik lidí si to tehdy také myslelo a kolik z nich dodnes ví, že spáváme polonazí.
    Podruhé mě mé lehké spaní zklamalo o několik let později. Ráno jsme vstali a když si chtěl J vzít tašku do práce zjistil, že není na svém místě. Tak jsme hledali. Hledali jsme všude. V šatně, ve všech místnostech, ve všech skříních, na všech policích, pod stolem, za stolem a když jsme otvírali ledničku, nějak nám blesklo, že to nebude samo sebou. Nebylo. V noci nás navštívil zloděj. Asi si prohlédl jak spíme, neboť dveře do ložnice byly dokořán a vzal tašku, která stála na židli u dveří a zmizel. O dva metry dál ležely naše telefony a v kuchyni na stole dvacet tisíc korun českých, které měly být další den směněny na dovolenou. Zřejmě jsem se díky mému lehkému spaní lehce pohnula a zloděj si nedovolil jít dál. A my mohli, díky mému lehkému spaní a J nepořádnosti, jet k moři. Vždycky nadávám, že všechno nechává na poslední chvíli a večer jsem chtěla, aby si dal peníze do tašky a tak je nezapomněl doma. Tentokrát jsem mu poděkovala.
    Toho dne jsme vyměnili zámek za bezpečnostní, na noc byl zasunut i poplašný řetízek a kliku u dveří fixovala židle. A já zase měla ten lehký spánek a ráno jsem vstávala s pocitem, že jsem snad ani nespala.