Společné vzdělávání

    Ti, kteří pracují ve školství, možná ví, co výše uvedený termín znamená. Já to zatím nevím, protože se stále mluví o tom, že každý hendikepovaný žák bude mít svoji vlastní úpravu vzdělávacího plánu. Navíc, když jsem tento týden slyšela, že žák s LMP, který bude potřebovat více hodin na pracovní vyučování, bude je mít tím, že se mu upraví počty hodin na míru, tak mi to společné vzdělávání nějak chybí. Možná se pro něj zbuduje i dílna, vzhledem k tomu že, kde není rozum, bývá většinou síla. 
    Tímto mi opět význam sousloví "společné vzdělávání" uniká, jelikož si pod těmito slovy představuji hlavně to "společné", a pro mě společné vyjadřuje to, že jsou všichni vedle sebe a spolu, a ne 15 ve třídě, 2 na zahradě, 3 v dílně. Pod pojmem spolu vidím všechny dohromady. Mám sice takový ekvivalent, který spojuje bývalou integraci a inkluzi a tato slova nahrazuje, ale zatím nevím co s tím, jelikož je neúplný. A je to spojení slov "pod jednou střechou." Toto by mi nějak sedělo a kdyby se to ještě rozšířilo o dodatek, "ale každý sám," porozuměla bych.
    Zajisté jsem pro, aby do školství proudilo více peněz, aby bylo více pracovních míst, ale zároveň lituji ty chudáky, kteří budou muset pro žáky své třídy vytvářet různé pracovní plány s různým navýšením hodin u různých předmětů. K tomu budou řídit a kontrolovat práci asistentů a zodpovídat se z výsledků všech. Ale na jednu stranu mi vůbec nebude vadit, když někteří žáci přejdou do systému základních škol, který má pevný režim, neodpouští chyby a doposud nestaví u žáků na tom, v čem jsou dobří, ale červenou barvou jim dokazují, jak moc se mýlí.
    Například ten náš žák, který, když nedostane od učitelky tabletku, dělá takový cirkus, že se ve třídě nedá pracovat. Prášek také často nespolkne a my jsme u něho blbé, hnusné, p..., k... a podobně, přestože jsme jediné, kdo mu pomáhá. Možná zrovna ten potřebuje něco jiného než pomoc ze strany naší školy, když rodina to nezvládá. Možná zrovna on potřebuje to společné vzdělávání, protože my jsme si už na jeho chování zvykli a spostu věcí u něho tolerujeme. Snížená známka z chování nic neřeší ani u něho ani u ostatních, a to přesto, že se u nás objevuje šikana jen ze strany dětí směrem k učitelům. Sice se řeší, ale kde níc není, ani čert nebere.
    A proč jsem se rozhodla toto vše ze sebe vydat? Protože mi nahrál obsah některých besed na toto téma, protože se tento týden řešila šikana na střední škole, protože jsem to byla já, kdo byl u našeho milého žáka pojmenováván různými názvy, protože jsem v tu chvíli byla zcela bezmocná, a protože náš chlapeček donesl známku za zápis v pracovním vyučování, a protože mi vadí chtěná slepota u neziskových organizací, která systematicky ničí dobře vypracovaný systém našeho školství.
    A teď se mi konečně udělalo trošičku lépe.

Vysvětlení k obrázku : Oblouček u L byl málo zaoblený, koncovky přídavných jmen ještě nebrali, ale evidentně tam zapomněl nějaké slovo. Možná by bylo lepší ho dopsat, protože teď nikdo nevíme, co všechno se na výrobu potřebuje, ale ta známka, si myslím, naprosto přesně sedí. A tím jsem přesvědčena, že ve společném vzdělávání bude určitě všechno jinak, správně a staré učitelky opustí staré zvyky.