Stará baba

    Už jsem se zmińovala, že věk nad 55 je věk seniorů a stáří přichází až daleko později, jenže ještě pár let zpět, o nějakou tu generaci, to bylo všechno jinak. A možná proto ve mně zakotvilo slovní spojení "stará baba", které se občas použíilo na starší ženu. Více méně to fungovalo ve spojeních "oblečení jak na starú babu," nebo" lezeš jak stará baba" nebo "chováš sa jak stará baba." 
    No a mně včera málem vlezla pod auto jedna stará baba. V podstatě asi tak stará zas nebyla, ale první, co mě napadlo, bylo: "Co tam lezeš ty stará babo?" Určitě to nebylo označení hanlivé, to bych si nedovolila, ale byla ještě ranní tma a tak to vypadalo, že to tak je. No, nebylo to tak. Co jsem zahlédla blíže mě utvrdilo, že paní byla v mém věku. Jenže tma a strach, abych ji nepřejela, udělaly svoje. Zajižděla jsem na parkovací místo k chodníku a ona přesně v ten moment z toho chodníku slezla do parkovací zóny. Asi si nevšimla světel, která mířila přímo na místo jejího schodu, takže jsem si aspoň ulevila. A když jsem si v mé mysli ulevila a auto zastavila, "mladá paní" se v pohodě vrátila na chodník, jakoby nic.
    Když jsem z tohoto kritického místa odjížděla směrem práce, zaměstnávala mě jediná myšlenka. Od kdy je vlastně baba stará? Uvědomovala jsem si, jak je tento pojem neměřitelný a posuvný. Když mi bylo deset, však to znáte. V mém věku, a když se rozhlédnu kolem sebe, staré baby ani nevidím. A stvrzuje to i naše mami, která klidně ve svých letech zahlásí, že je to jak na starú babu. Vlastně jsem došla na to, že staré baby v dnešním světě ani neexistují. Hlavně ve svých očích ne. Možná /na sto procent jistě/ nás mladší ročníky vidí jinak, ale nejdůležitější je, jak se cítíme, co stíháme a co dokážeme zamaskovat, že to nestíháme. A také některým z nás přeje móda, hlavně zezadu. Tehdy, kdy si o ní sedmnáctky myslí, že je to jejich vrstevnice. A až po jejím otočení si uvědomují realitu, která jim nabízí výraz jejich babi.
    Ale už to nebudu řešit, jelikož je věc každého, jak se obléká, chová a cítí. Jestli se ženská projevuje úměrně věku, nebo jak klimakterický diblík, či jak vědma bez mimiky, je jen na ní. Co je ale v našem chování prvotní? Prvotní je hledět si svého a potom to okolí udělá taky.
    A proto mi nedá, abych nepřipsala drobné varování, ukryté ve starém vtipu, který mi okamžitě u staré baby naskočil.

Jde malý chlapeček a za sebou táhne traverzu a říká:"Poď tlavelzo, poď."
Potká ho stará baba a říká: "Chlapečku, jak to mluvíš? Ty už musíš pěkně vyslovovat."
Chlapeček se na ni podívá a potom spustí:" Ty stará babo běž do pr...e a ty tlavelzo poď."
 

Kdo ví, kolik jí bylo? Ale zajisté to byla kočka.