Také čtu

    Jak jsem už psala v minulém příspěvku, prožila jsem si týden jarních prázdnin. Počasí bylo všelijaké, takže se u nás střídaly činnosti domácí s činnostmi venkovními. Domácí typy z nás byly ve dnech deštivých se zataženou oblohou a tehdy jsme si každý hrál na svém písečku. Já jsem stihla uvařit hodně jídel, upéct hodně buchet, vyprat hodně prádla, rozbít jedno zavírání u okna a pohostit několik návštěv. A také jsem ve volných chvílích četla. Četla jsem knihu, která je svým vzhledem hodně velká, svou vahou hodně těžká a svým obsahem hodně zajímavá. Není to kniha, se kterou ležíte na boku v posteli a jen tak lehce obracíte. Není to kniha, kterou berete do ruky, když ležíte na zádech a v ruce si ji zvedáte k očím. Je to kniha, u které sedíte, máte ji na stolku, maximálně na kolenou a neuvažujete ani o jiné poloze. Kniha má také krásný obal a zajímavá je tím, že z jedné strany se čte jeden díl a z druhé strany díl druhý. Ale to, čím mě zaujala není ani velikost, ani hmotnost, ani obal, ani dva díly v jednom. Mě upoutal příběh. Příběh, který mi připomíná jinou knihu, a to knihu, kterou jsem nedokázala přečíst pro složitost popisu hlavního hrdiny a průběžnosti děje. Nepřečtenou knihu mám stále doma, protože to byl dárek od mého chlapce, který věděl, že podle ní byl natočen jeden z mých nejoblíbenějších filmů, Forrest Gump. Zatímco Forrest byl jednoduchý, ale zodpovědný plnič úkolů a při svém lehkém mentálním vybavení prožil neskutečné příhody, hrdinka mé nové knihy byla velmi inteligentní, spoléhala jen na sebe a za všechno co dokázala, vděčila jen sama sobě.
    A co tedy mají tyto knihy společné? Společné mají to, že se hlavní hrdinové dostanou do nečekaných situací, setkají se s lidmi, které běžný smrtelník nepotká a přitom tím vším jen tak proplouvají a život je staví do nepředvídatelných momentů. Co se na knihách liší? Liší se jejich velikost, styl psaní, původ a hlavně, každá má jiného autora.
    Na základě toho, že jsem Forresta Gumpa nikdy nedočetla, nyní čtenou knihu srovnávám s filmem, který jsem viděla nesčetněkrát a pokaždé v něm objevila něco nového.
Nevím, co a kdy si v mé hlavě spojilo oba příběhy, protože se v každém jedná o jiné prostředí, jinou dobu, jiný děj. Možná je to lehkost, která přetváří situace, nebo přirozené plynutí děje a návaznost jednotlivých příhod, ale hlavně je to neuvěřitelnost prožitých okamžiků u obou hlavních hrdinů.
    A proč vůbec o tom píšu? Protože kniha s názvem Analfabetka, která uměla počítat je úžasná, čtivá a naprosto jiná než ty, které jsem doposud četla.
Doufám, že nejsem jediná, komu do této doby unikala.