To se prostě někdy stává

28.05.2015 16:19

    Ano, stává se, že jdu něco udělat a než se dostanu na místo určení nevím, co jsem to vlastně chtěla. Někdy se mi stává, že docela často hledám a přitom mi věc leží před očima. Také už jsem nemohla najít brýle zapíchlé ve vlasech a včera jsem zase nemohla najít své klíče, které si před minutou půjčila kolegyně.
Takže, co se mnou? No nic. Zůstávám naprosto klidná, jelikož při pozorování jiných lidí a při správném naslouchání bývám ubezpečena, že v tom nejedu sama a "všední" příhody provázejí snad každého z nás.
    V poslední době u nás vede skvělá, vtipná situační chvilka. Tato. Muž, volající mobilem své ženě, jí vypráví, kde byl na obědě. Během sdělování informace si mimoděk sáhne do zadní kapsy kalhot a zpanikaří. Rychlostí blesku oznamuje své choti, že asi zapomněl mobil v hospodě. Jeho pohotová žena okamžitě chápe jeho obavy a pronáší něco ve smyslu, že to je tedy dobré, že mu ten mobil určitě za tu dobu ukradnou. A najednou jim to dochází. Úžasný moment poznání a oddechnutí a následné přemítání o svých schopnostech. Kdyby se touto scénkou nepochlubili, byla by to velká škoda a ten den by se smálo méně lidí.
    Když nám tento příběh kamarádka dovyprávěla, najednou jsme všechny přesně věděly, co se těm našim chlapcům občas přihodí. Nejstarší z historek je asi tato. Muž zavezl ženu do práce a spěchal domů, protože jim v určitou dobu měli měnit stupačky. Díky zodpovědnosti k určenému času vynechal výtah a vybíhal rychle schody, když ve 2. patře narazil na partu řemeslníků. Stáli před dveřmi bytu a tázali se kolemběžícího zda neví, jestli jsou majitelé doma. Ten odpověděl, že neví a pokračoval dál. Ve 3. patře si uvědomil, že přeběhl, vrátil se níž a užaslým instalatérům oznámil. "Tady bydlím já". No není to pecka?
    Do třetice. Manžel koupil své ženě do jejich nové ložnice krásné saténové povlečení i s prostěradlem. Nádhera na pohled, skvost na usínání. Jeho žena k tomu přikoupila prostěradlo stejné barvy, vyrobené z mikroplyše. Krása. Vše lahodilo oku i ženě, ale bohužel nelahodilo to manželovu tělu. Prostě odmítal spát na mikroplyši. Hodná ženuška, co by pro klid v rodině neudělala, přetáhla přes postele původní saténovou plachtu. "Těžkou situaci" vyřešila ke své spokojenosti rychle a jednoduše. Jenže její manžel také řešil neuspokující stav. Sice až po ní, ale po svém. Naprosto netradičně, nezvykle a originálně. Takové překvapení, které zažila další den, nenabízí ani kindrvajco. Aniž by si všiml, že byla provedena výměna ložního a má tam svůj oblíbený materiál, svoji půlku prostěradla ustřihl a dal si tam staré plátěné. A tím pomohl své ženě k slzám a rodině ke zvětšení majetku. Místo dvou plachet mají tři. Sice jsou dvě úzké, ale co je dobré, všechny mají stejnou barvu. 
    Někdy se takové a podobné věci přihodí i holkám. No, jenom něco malinko. Třeba dnes. Žena od stupačkového běžce si nemohla nazout tenisky a přemýšlela, jak jí tak mohly otéci nohy. Naštěstí nepřemýšlela dlouho, když zjistila, že důvod je jiný. Stačilo vytáhnout ze špiček bot smotané ponožky.
    A potom. Proč mám přemýšlet, zda jsem normální, když jsem obklopena samými dobrými, bodrými, veselými, normálními lidmi, kterým na nějakém tom vtípku, přehmatu a přeřeknutí nesejde? Myslím, že časem připíšu další životní překlepy, jelikož jak přibývají dny, přibývají i nestandartní situace.